S hloubením tohoto dolu bylo započato ještě za působení c. k. kutební komise roku 1842, ale po různých přestávkách bylo dokončeno až v roce 1858. Teprve potom začala těžba uhlí. Důl Kübeck tvořil s dolem Thinfeld jeden celek se společnou závodní správou. Celková těžba obou uvedených dolů od prvních počátků těžby do roku 1889 byla 5 699 291 tun.
Vytěžené uhlí se dopravovalo ke třídění a nákladu do vagónů na důl Thinfeld řetězovou lanovkou, dvoukolejnou drahou o celkové délce 289 m. Dráha vedla zčásti zděnou štolou o délce 146 m a profilu 2,5×2 m.
Doprava těžby v jámě se konala převážně pomocí koňských potahů, tak jako na dalších dolech Společnosti státní dráhy. Od roku 1896 se však používalo na hlavních těžních třídách elektrických lokomotiv a koňské potahy byly postupně vyřazovány.
Velmi účelná na tehdejší dobu byla doprava vozíků v jámě, zavedená od roku 1876. Vozíky se dopravovaly stojatým dvoububnovým vrátkem, jenž byl poháněn stlačeným vzduchem. Průměr vzduchových vrátků byl 210 mm, zdvih 316 mm. Riederový rozvod, dva bubny po 2370 mm 0, 450 mm šířky, ozubený převod od hřídele na bubny v poměru 1:5,6. Maximální výkon vrátku byl až tři plně naložené vozíky nahoru a v protiváze tři prázdné vozíky dolů při jejich spojení za sebou. Při tomto výkonu konal stroj 120 otáček za minutu a rychlost tažného lana byla 2,2 m. Potřebný stlačený vzduch byl dodáván od ležatého kompresoru, jenž byl umístěn ve zvláštní budově na povrchu. Tento kompresor byl poháněn přímo od jednoduchého parního stroje o průměru válce 466 mm, 1000 mm zdvih, Mayerův šoupátkový rozvod. Při 45 otáčkách dodával stroj 4,5 m3 vzduchu za minutu o tlaku 4—5 atm. U stroje se nalézal vzduchový kotel o obsahu 20 m3. Do šachty se sváděl komprimovaný vzduch litinovým potrubím 130 mm světlosti v průměru. Potrubí bylo umístěno v šachetním oddělení ve vodním komíně. V jámě byly ještě v činnosti dva vrátky typu pro místní těžbu u úpadních. Po roce 1896 bylo těžní zařízení stlačeným vzduchem nahrazeno vrátky na stejnosměrný elektrický proud.
Větrání dolu bylo prováděno větracím zařízením od přilehlého dolu Thinfeld. Teprve po zrušení povrchového provozu dolu Thinfeld se postavil na výjezdním nárazišti dolu Kübeck v hloubce 16 m elektricky poháněný větrní systém Schiele. Jáma byla opatřena zvlášť konstruovanou uzavírkou. Výtažné větry z jámy procházely celým šachetním profilem a byly vytlačovány odpadní štolou, na níž popojížděl řetězák (řetězový dopravník) k dolu Thinfeld do venkovského ovzduší.
