Úvod Doly a revíry OKD Z historie Dolu Heřmanice

Z historie Dolu Heřmanice

2184
0

Jáma Zvěřina II (jáma Josef)Střední část dobývacího prostoru Michálkovice tvoří oblast, kde v roce 1842 byly státem položeny privilegované kutné kruhy o poloměru 1000 sáhů. Rakouským montánním erárem byla na tomto území v roce 1842 hloubena jáma Ferdinand (dříve C.k. Hlavní jáma) dosáhla hloubky 135 m.

V roce 1843 bylo započato s hloubením jámy Michal (původně jáma č. III., nyní Petr Cingr) v Michálkovicích. Název nese jáma po dvorním radovi ministerstva financí ve Vídni a hlavním financiérovi výstavby Michaelu Laierovi.

První propůjčka je z roku 1849. V roce 1856 zakoupila tento důl i s přilehlými kutnými kruhy Severní dráha Ferdinandova, aby zajistila palivo pro svoji železnici. V roce 1882 jáma Ferdinand vyhořela a byla zasypána. Jáma Michal, původně průřezu 3 x 2 m byla v roce 1870 rozšířena na 6 x 3 m. Uprostřed měla zděnou příčku, oddělující větrní oddělení. Během provádění rekonstrukce došlo ke zborcení svrchní části jámy a do vzniklého kráteru se sesula jak šachetní budova, tak strojovna. Střední příčka byla odstraněna při druhé rekonstrukci v roce 1914 a místo větrního oddělení zabudováno druhé těžní zařízení a lezní oddělení. Při této rekonstrukci byl modernizován těžní stroj, klece, přestavěn povrch a postavena třídírna uhlí.

V této části dobývacího prostoru byly vyhloubeny následující jámy Petr a Pavel, Jan, výdušná u jámy Jan a jáma Josef. Báňská dráha na jámu Michal byla zřízena roku 1862. Do té doby se vytěžené uhlí vozilo koňmo na hrušovské nádraží. Na jámu Michal se postupně převáděla těžba z okolních jam (z jámy Ferdinand r. 1862, Petr a Pavel r. 1913, Jan a Josef r. 1916). Od roku 1925 byl na této jámě prováděn veškerý sjezd mužstva. V roce 1927 bylo postaveno uhelné prádlo, záložní kompresor a briketárna (zrušena 1942). Prádlo bylo zrušeno v roce 1945. Jámy Petr a Pavel se staly větrními a jáma Jan (nazvána po řediteli Janu Fillungerovi ) byla rovněž předělána na výdušnou. Provoz na jámě deset byl zastaven v roce 1932 (v roce 1935 vydobyta sloj Mohutná přes jámu a jáma zavalena mimo udržovaný úsek mezi 9. a 11. patrem jámy).

Severní část dobývacího prostoru Michálkovice a jižní část dobývacího prostoru Heřmanice byla v letech 1857 – 1860 předmětem zájmu hraběte Harracha, který zde pod firmou „Gräflich Harrachische Mährisch Ostrauer Steinkohlengerghaugesellschaft zu Deutschlentheu“ vyhloubil čtyři jámy, z nichž ani jednou nebyl karbon pro velkou mocnost pokryvu zastižen.

Roku 1871 přešlo celé kutné pole do majetku Innergerger Hauptgewerkschaft, A.G. z níž vznikla v roce 1891 Rakouská alpinská montánní společnost (Oesterreichisch-Alpine Montangesellschaft, A.G.). Tato společnost provedla v této oblasti vrty z povrchu a v roce 1917 započala hloubit jámu Oskar. Tato jáma pak byla několikrát prohlubována.

V roce 1926 se celý důlní majetek této společnosti stal koupí majetkem Československého státu (tzv. státní pole). Podle trhové smlouvy z roku 1938 přechází majetek na Severní dráhu Fedrinandovou.

Jihozápadní část dobývacího prostoru Michálkovice patřila Zvěřinovu kamenouhelnému těžařstvu, jehož zakladatel, Josef Zwierzina, majitel železáren v Mariánském údolí u Olomouce, využil volných míst v kutných polích Wilczkových a pozdějšími Salmovými propůjčkami. Na získaných důlních mírách vzniká od roku 1838 množství průzkumných šachtic, které jsou však brzy opuštěny. Důlní míry, jenž mu byly propůjčeny, byly polohově rozptýleny a teprve po delším jednání s Wilczkem byla v roce 1948 provedena definitivní úprava.

Na mělkých šachticích bylo těženo vrátky (Zvěřina III, Zvěřina VII, Aloisie). Nejdéle byla využívána jáma Zvěřina II (= Josef po zakladateli) a jáma Františka, která se brzo po zastavení sesula i s šachetní budovou. Jáma Zvěřina II (přejmenována na jámu Josef v roce 1848 po zániku jámy č. VII) se po úpravách používala ještě v letech 1956-1960 pro odvětrávání důlních pracovišť při dobývání zbytkových pilířů v oblasti jámy Michálka.

Po smrti zakladatele Josefa Zvěřiny v roce 1862 byl Zvěřinův závod spojen s báňskou dráhou. Po zastavení posledního dolu Josef připadly Zvěřinovy důlní míry k důlnímu poli Wilczkovu. Zvěřinovo těžařstvo však formálně existovalo až do konce r. 1946, kdy jeho majetková podstata byla začleněna do národního podniku.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..