Ražení důlních děl se provádělo klasicky s užitím trhacích prací. K vrtání byly používány vrtací sloupy VS-1, vrtací vozy VV-4 na kolejovém nebo kolovém podvozku, teleskopická vrtací kladiva PT-36 při ražení komínů. Trhací práce s použitím běžných důlních skalních trhavin a el. časovaných rozbušek.
Odtěžování pneumatickými přehazovacími nakladači NL-12 nebo PPN-1S do důlních vozů o objemu 1,25 m3, dále pak pomocí škrabáků s vraty 55-LS-2 nebo 35-LS-2 a pomocí přepravníkových nakladačů s naftovými motory PN-1700 a PN-2200.
Při ražení komínů byly používány razicí plošiny RP-3 a RP-4.
Dobývání bylo výhradně dobývací metodou „otevřená komora“ s mezipatrovými chodbami v různých modifikacích podle úložních podmínek (většinou směrná, u velkých mocností i příčná) a podle použité mechanizace při odtěžování.
K vrtání produkčních vrtů průměru 53 – 60 mm a délky do 30 m byly používány pneumatické vrtací soupravy Atlas Copco typu Simba-Junior.
Při trhacích pracích velkého rozsahu byly používány jak klasické plastické trhaviny, tak amonoledkové. Ty se připravovaly na závodě ve Zlatých Horách.
K odtěžování ve výpustných systémech jednotlivých dobývek se používaly el. škrabáky s vraty 35- LS-2, přehazovací nakladače PPN-1S.
.
Ruda se z dobývek těžila buď do vozů, nebo v případě přepravníkových nakladačů, rovnou do podzemních zásobníků, které byly situovány v blízkosti skupiny dobývek.
Použitá dobývací metoda vyžadovala geometrizaci tvaru ložiska, a to na základě v předstihu prováděného těžebního geologického průzkumu v síti cca 10 x 10 m.
Úseková důlní doprava byla kombinací bezkolejová s použitím přepravníkových nakladačů.
Hlavní horizontální důlní doprava je kolejová s vozy 1,25 m3 a důlními naftovými lokomotivami BND-30 a DH- 70.
Na závodě Zlaté Hory byla hlavní horizontální dopravou ruda přepravována do oblasti těžní jámy a zde byla vyklápěna do dvou centrálních zásobníků. Na ně navazovala primární podzemní drtírna a teprve podrcená ruda byla skipovým těžním zařízením dopravována na povrch.
Svislá doprava pracovníků byla v klecích těžních zařízení; horizontální buď lokomotivní, nebo při kratších vzdálenostech chůzí.
Na ložisku Zlaté Hory — Hornické skály byl pro svislou strojní dopravu pracovníků používán také důlní šplhavý výtah Alimak U-500 pro převýšení 150 m.
Ruda byla po dvou stupních drcení přes zásobníky úpravny pásovou dopravou dávkována do soustavy tyčových a kulových mlýnů, tříděna hydrocyklony a flotačně upravována. Zahuštěním a filtrací pěnového produktu byly vyráběny buď selektivní koncentráty Cu, Zn, Pb (s obsahem Ag a Au), nebo kolektivní Cu-Pb-Zn koncentrát (ložisko Zlaté Hory – východ).
Ruda z ložiska Zlaté Hory – západ byla před flotací gravitačně upravována na sazečkách Denver, kde byl získáván gravitační Au-koncentrát s obsahem 150 až 350 g.t-1 Au.
Komorový produkt flotačních úpraven byl hydraulicky dopravován na odkaliště a tam ukládán. Voda byla recirkulována zpět do úpraven, doplňovány byly pouze technologické ztráty.
