Deset dělníků zaměstnaných při vrtání uprchlo na volání dozorce ihned k žebříkům, a poněvadž jim výron kysličníku uhličitého zhasl lampy, spěchali potmě ven. Následovali je také dva pumpaři, kteří pracovali výše. Po dosažení ohlubně jámy se zjistilo, že chybí tři muži. Tito pohřešovaní lidé byli ihned hledáni a to až do hloubky 170 m, nebyli však nalezeni. Dále nebylo již možno proniknout. Pohřešovaní se asi při útěku udusili a následně utonuli.
Do 5.45 hodin ráno stoupla voda v jámě o 147 metrů. Podle průřezu jámy lze počítat přítok vody na 22,54 m3/min. Voda stála v 10.45 hodin na 92 m od ohlubně jámy.
Oxid uhličitý stoupal rychle do výše až k ohlubni jámové a rozlil se jako voda kolem jámy, takže 4 kroky od jámy, blízko u země, lampa zhasla.
Vyvstalý havarijní stav si vynutil řadu technických a bezpečnostních opatření, které byly okamžitě prováděny: čerpání vody okovy ve větrní jámě, zajištění větrání lutnami a stlačeným vzduchem, 22. dubna bylo pak rozhodnuto ze dna těžní jámy navrtat předpokládanou zvodnělou vrstvu, aby bylo možno z ní také čerpat vodu.
Na dně těžní jámy v hloubce 399,5 m byla udusána 1,5 m mocná vrstva betonu, v níž byla vložena vodící roura pro vrtání. Ve výši 66 m nade dnem byl zřízen pracovní povaha na něm instalováno vrtací nárazové zařízení. Od povalu ke dnu byly rozvěšeny benzinové indikační lampy. Dne 1. května 1902 v 16.30 hodin odpoledne bylo dosaženo vrtáním zvodnělé vrstvy v 16,9 m pod jámovým dnem, tj. 416,4 metrů pod ohlubní.
Indikační lampy pod pracovním povalem zhasly. Dělnici, zaměstnaní při vrtbě, ihned vyjeli. Pří vyjíždění nahoru jim zhasly lampy, všichni však zůstali zdrávi. Voda stoupala v jámě pomalu, protože vrtací zařízení zůstalo ve vrtu. Voda stoupala v těžní jámě 37 hodin do výše 111,5 m od ohlubně (přítok 3,8 m3/min).
Během přerušovaného čerpání, které trvalo od dubna 1902 do konce října 1904, tj. přes dva a půl roku, bylo z obou jam vyčerpáno 3 422 957 m3 vody.
Poslední pokusy
Od počátku roku 1905, za účasti zahraničních odborníků, byla postupně realizována řada nákladných pokusů zprovoznit hloubení jam. Spočívaly ve vrtném průzkumu a zasypání větrní jámy do 369 m, v betonové uzávěrce 10 m silné, odstranění výstroje z jámy, pořízení velké vrtací soupravy pro vrtání z povrchu ve větrní jámě. Vrtáno bylo Kind-Chaudovou metodou spočívající v nárazovém vrtání s balancem a odpadákem. Soutyčí tvořily jednotlivé dřevěné tyče délky 20 m o průřezu 230 x 230 mm, Na laně bylo zavěšeno dláto o šířce 4 m, které vážilo 20 tun. Vrtání započalo 10. ledna 1906. Dláto proniklo betonovou uzávěrou, zásypem, při kterém drtilo zbylé železné nosníky, žebříky, povály. Při tomto postupu byly v hloubkách 384, 390 a 402 m od povrchu zachyceny dlátem rozsekané části těl tří mladých havířů, kteří zahynuli 9. dubna 1902 a po kouskách přicházely s těženým materiálem na povrch. Ostatní zbytky těl, které dláto nezasáhlo, zůstaly u boku jámy a potom za spouštěnými tybinky.
