Koncem minulého století prodal český hornický podnikatel Vladimír Vondráček svůj důlní majetek, a to Důl Ignát v Mariánských Horách a přilehlý kutný terén, berlínské bankovní firmě Friedländer a spol. Vytvořilo se nové těžařstvo „Maria Anna”, které se rozhodlo v panenské neprozkoumané zábřežské uhlonosné oblasti vybudovat nový uhelný závod.
V prosinci 1899 bylo po prvním neúspěšném pokusu o hloubení vyhledáno nové místo v Zábřehu, na zábřežské terase, a na místě určeno hloubení těžní a větrní jámy Bedřich, které byly od sebe vzdáleny 60 m.
Větrní jáma o průměru 4,8 m se začala hloubit 1. března 1900. Zdivo bylo 0,75 m mocné. Pro těžení byl pořízen vrat a okovy obsahu 1 m3 pro materiál a 2 m3 pro vodu. Hloubení postupovalo bez zvláštních obtíží od vrstvy čtvrtohorního štěrku v jednotvárném kompaktním slinu. Práci ztěžovaly pouze slabší přítoky slané vody z tenkých písčitých vložek ve slínovém souvrství. Přítok činil asi 30 l/min.
Těžní jáma o průměru 5,6 m se začala hloubit 1. dubna 1900. Pro těžení měla těžní jáma asi do 80 m vrátek, pak byla dána do provozu malá těžní souprava s okovy obsahu 1,5 m3. Těžilo se dvoučinně. Pro jízdu mužstva se zavěšovala klec. Přítok vody činil asi 180 l/min.
Obě jámy byly hloubeny ve slínu a dosáhly 7. dubna 1902 těchto hloubek:
– těžní jáma 399,5 m
– větrní jáma 413,1 m
Báňský revírní úřad nařídil provést ze dna větrní jámy v hloubce 413,1 m vrt za účelem zjištění povrchu kamenouhelného útvaru.
Katastrofální průval
Dne 8. dubna 1902 bylo předvrtáno ze dna jámy na hloubku 10 m. Byl provrtán šedý pevný jíl s úlomky kamenouhelného útvaru. V noci 9. dubna ve 4.15 hodin bylo cítit na dně vrtu, že vrták vězí v sypké hmotě, hrubozrném písku, a podle domnění dopadá na kamenouhelnou břidlici. Pracovníci zamýšleli vrtnou díru vyčistit, leč pojednou zpozorovali, že vyvěrá voda s pískem a kamením, která náhle vyrazila a byla hnána velkou expanzí plynů, hlavně CO2, do značné výše (asi 50 m) s takovou prudkostí a hlukem, jako by byla vystřelována.
