Historie závodu Olší začíná “Protokolem” o zarážkovém řízení těžní jámy č.1 ze dne 25. října 1958. Na základě příkazu ředitele n.p. JD Trutnov ze dne 7. listopadu 1958 bylo v ranní směně zahájeno hloubení jámy č. 1 a k 1. červenci 1959 je ložisko Olší předáno do těžby jako důlní úsek závodu KHB. Dnem 1. října 1959 se úsek Olší stává důlním závodem tehdejšího n.p. JD Rožná. Je stanoven dobývací prostor pro ložisko Olší, který zahrnuje kat. území obcí Drahonín, Olší, Bor, Litava, Střítež a Mor. Pavlovice o plošném rozsahu 628 ha.
Geologická charakteristika ložiska Olší
Ložisko leží zhruba 44 km sev. záp. od Brna a řadí se k východní větvi moldanubika (tzv. strážecké moldanubikum), ve kterém jsou zastoupeny převážně hlubinně metamorfované a silně migmatizované horniny, proniklé intruzivy různého stáří. Lze říci, že ložisko je vyvinuto v pestré sérii moldanubických krystalických hornin. V pruhu pestré série cca 500 m širokém je vyvinuta řada paralelních, subparalelních i zpeřených rudonosných dislokací vyplněných mylonitizo váným klastickým materiálem z okolních hornin. Mocnost těchto struktur kolísá od 0,5 – 5,0 m, místy až 10 m, úklon 45 – 70°.
Ložisko je lokalizováno převážně v hloubkách do 500 m a jen malá část ložiska tuto hloubku přesahuje. Zrudnění bylo velmi členité a tvořilo rudní tělesa, která zřídka přesáhla vertikální rozsah 100 m. Vlastní uranovou mineralizaci tvořil smolinec a coffinit. Strukturní situace ve srovnání s ložiskem Rožná je komplikovanější. Kromě základních ložiskových dislokací SSZ směru zde hraje velkou roli diagonální tektonika SV směru.
Z hlediska strukturního vývoje bylo možno v dolovém poli závodu Olší vyčlenit tři základní rudonosné strukturní systémy (RSS 5, 6, 15), které byly vždy tvořeny základní ložiskovou strukturou a s ní tektonicky spjatými žílami a odžilky.
RSS 5
Z hlediska strukturně geologické pozice lze tento systém označit za základní na ložisku. Jeho základní ložiskovou strukturou je 1. zóna. Celková šířka systému dosahuje až 150 m. Sem patři i žíla č. 26, známá extrémně bohatými výskyty kontrastního zrudnění.
RSS 6
Základní strukturou systému je 6. zóna.
RSS 7
Tento systém zahrnuje tzv. východní žíly ložiska. Základní strukturou je 15. zóna, jejich mocnost kolísá od 1 – 4 m. Systém dosahuje mocnosti až 150 m.
Ložisko v délce asi 7 km bylo směrně prozkoumáno důlní pracemi od úseku Litava na jihu po úsek Hájenka na severu. Rozsah v příčném směru 1 – 2 km.
Technická charakeristika
Ložisko Olší bylo předáno k těžbě s vyhloubenými průzkumnými šachticemi š. 23 a š. 34. Šachtice otvíraly ložisko do úrovně 1. a 2. patra. Pro další intenzivnější exploataci ložiska byly postupně vyhloubeny a prohlubovány tyto jámy:
| jáma | účel | doba hloub. | úroveň patro | celk .hl. | pozn. |
| O-1 | těžební | 1958-63 | 0 – 7. p. | ||
| O-1 | těžební | 1980-82 | 7. – 10. p. | 500 m | prohlub. |
| D – 4 | těžební | 1961-64 | 0 – 10. p. | 480 m | |
| S – 1 | těžební | 1964-66 | 7. – 10. p. | 155 m | Hájenka |
| S – 2 | těžební | 1967-69 | 0. – 13. p. | 174 m | Hájenka |
| S – 3 | těžební | 1971-73 | 10. – 15. p. | ||
| S – 3 | těžební | 1980-82 | 15. – 18. p. | 416 m | Drahonín |
Vysvětlivky: O – Olší, D – Drahonín, S – slepá jáma
Charakteristika jam a průzkumných šachtic
Průzkumná šachtice š. 23
Byla vyhloubena z povrchu na 1. patro do hloubky 50 m. Výztuž dřevěná, věncová, ražený profil 7,4 m2. Těžní věž dřevěná, jednoetážová klec na jeden vůz 0,63 m3, těžní vrat H-800.
Průzkumná šachtice š. 34 (Hájenka)
Vyhloubena do úrovně 2. p., délka 122 m. Výztuž dřevěná, věncová, ražený profil 7,4 m2. Těžní věž dřevěná, jednoetážová klec na jeden vůz 0,63 m3, těžní vrat H-800.
Jáma Olší – 1
Vyhloubena postupně až na 10. patro, profil obdélníkový, výztuž dřevěná, věncová, ražená plocha 10,95 m2. Dvě těžní a jedno strojní a lezné oddělení. Jáma byla rozfárána na 1. až 7. patře a 10. patře.
Těžní zařízení tvořila ocelová těžní věž 19,5 m vysoká, dvě dvouetážové klece na jeden vůz 0,63 m3 v etáži a těžní stroj typu ČKD 2 B 3508 (dvoububnový).
Jáma Drahonín
Vyhloubena do úrovně 10. patra, profil obdélníkový, výztuž dřevěná, věncová, ražená plocha 10,95 m2. Dvě těžní a jedno strojní a lezné oddělení. Jáma byla rozfárána na 3. až 10. patře. Těžní zařízení tvořila ocelová těžní věž o výšce 19,5 m, dvě dvouetážové klece na jeden vůz 0,63 m3 v etáži a těžní stroj typu ČKD 2 B 3508.
Slepá jáma č. 1 (Hájenka)
Vyhloubena ze 7. na 10. patro, profil obdélníkový, výztuž dřevěná, věncová, ražená plocha 7,5 m2. Jedno těžní a jedno společné strojní a lezné oddělení.
Těžní zařízení tvořila jednoetážová klec na jeden vůz 0,63 m3 v etáži, těžní stroj H-1200.
Slepá jáma č. 2 (Hájenka)
Vyhloubena z 10. na 13. patro. Výztuž betonová, profil jámy kruhový, průměr jámy 3,1 m. Těžní zařízení – jednoetážová klec na jeden vůz 0,63 m3. Těžní stroj H-1200. Od r. 1972 je jáma zatopena.
Slepá jáma č. 3 (Drahonín)
Vyhloubena postupně z 10. na 15. a 18. patro, profil obdélníkový, výztuž dřevěná, věncová, ražená ploch 7,5 m2. Jedno těžní a společné lezní a strojní oddělení. Jáma byla rozfárána na 11. až 15. patře a 18. patře.
Těžní zařízení – jednoetážová klec na jeden vůz 0,63 m v etáži, těžní stroj H-1200.
Horizontální doprava
Horizontální kolejová doprava byla prováděna důlními lokomotivami se vznětovým motorem typ BND-15 a BND-30 a elektrickými akumulátorovými lokomotivami typu Metallist a Metallist zdvojená. Rozchod kolejových tratí 450 mm, důlní vozy 0,63 m3. V provozu bylo nasazeno až 26 ks lokomotiv.
Vedení důlních děl
Hlavní otvírkové překopy byly raženy převážně bez výztuže, poruchová pásma byla zajišťována ocelovou obloukovou výztuží TH. Byla využívána rovněž svorníková výztuž a stříkaný beton. Sledné chodby byly většinou vyztužovány dřevěnou, dveřejovou výztuží, v menší míře byla používána ocelová výztuž trubka – kolej, příp. závěsná ocelová výztuž se zátahem stropu vlnitým plechem. Dobývkové komíny obdélníkového profilu o ražené ploše 5,8 m2 příp. 6,7 m2 byly vyztužovány dřevěnou věncovou výztuží. Větrací komíny ražené razícími soupravami STH-5E a KP-3 byly bez výztuže. Při dobývání převládaly varianty výstupkového dobývání. Dobývání sestupným lávkováním na zával pod umělým stropem bylo využíváno zejména při dobývání základek. Za dobu existence závodu bylo vydobyto zhruba 660 dobývkových bloků.
Hornické práce v průběhu těžební činnosti byly v různém rozsahu vedeny na 16-ti patrech.
Rozvoj závodu
Jak je již uvedeno výše, od října 1959 se úsek Olší stává třetím důlním závodem tehdejšího n.p. JD Rožná. Již v r. 1960 má závod okolo 800 zaměstnanců a dává polovinu roční těžby uranu celého podniku. Růstový trend pokračuje až do r. 1969. Svého maxima v těžbě uranu závod dosahuje v roce 1967 a počet zaměstnanců se přiblížil k 1000. Významný podíl na těchto výsledcích má dobývání 26. žíly a jejích odžilků. Tato žíla tvořila nejbohatší část ložiska. Od roku 1970, po vyčerpání nejbohatších partií ložiska, nastává trvalý pokles těžby uranu na ložisku, i když ze slepých jam pokračuje otvírka hlubších částí ložiska pod 10. patrem. Ani slibný rudný interval nafáraný z jámy S-3 nemohl pokles těžby zastavit a těžební proces na ložisku se ocitá na hranicích rentability. Prakticky od této doby se začíná uvažovat o likvidaci těžby. Dnes již můžeme říci, že díky velmi příznivým ekonomickým výsledkům na ložisku Rožná, bylo možno ložisko Olší udržet v provozu až do r. 1989 a zcela dotěžit všechny známé zásoby.
Za dobu exploatace ložiska, t. j. od r. 1959 do r. 1989, bylo na závodě Olší vyraženo 177.992 bm chodeb a překopů, 49.897 bm komínů a vydobyto 2,616.178 tun uranové rudy. Vytěžené množství uranu představuje 17,7 % z celkové těžby podniku za období 1958-1991.
Již v roce 1987 byly ukončeny razicí práce na 18. patře a část povrchového zařízení jámy Drahonín byla převedena závodu Lehké stavební hmoty, Brno.
V roce 1989, dne 17. března byl vytěžen poslední vůz z jámy Olší 1 a ložisko bylo převedeno do likvidace. V roce 1990 jsou všechna úvodní díla zasypána a uzavřena.
V r. 1991 byla provedena technická a biologická rekultivace haldy Drahonín.
