Ignát Vondráček
Těžbu uhlí na Ostravsku ovládali v 19. století především Němci. Ignát Vondráček byl výjimkou. Pocházel z Tachlovic na Berounsku a do Ostravy přišel teprve po roce 1860. Brzy ale získal do nájmu řadu dolů a stal se jedním z nejvýznamnějších podnikatelů regionu.
Odkaz: http://www.profit.cz/prvni-cesky-uhlobaron/30465.html
Zdroj: Profit / Robert Šimek
Pomodlit u svíčky se chtěla Pavla Močigembová, 69letá vdova po bývalém horníkovi, ve čtvrtek navečer v půl sedmé v kuchyni svého bytu v ulici Na Vrchu v Ostravě-Hrušově. Když zapalovala svíčku, otřásla jejím finským dvojdomkem ničivá exploze.
Výbuch nahromaděného důlního plynu metanu zbořil dům a stará žena, kterou tlaková vlna vyhodila rozbořenou stěnou před dům, skončila s těžkými popáleninami v nemocnici. „Byl jsem na zahradě, když se ozvala velká rána. Vyrvalo to kus boční stěny domku a tu paní tlaková vlna vyhodila ven. Byla v silném šoku, přes tu díru se snažila dostat zpět dovnitř,“ líčil Právu v pátek dopoledne František Švajčík (57) z protějšího domu. „Vlasy měla seškvařené, popálený obličej, ruce i nohy. Přenesli jsme ji k nám. Říkala, že se dívala na seriál Esmeralda, a když skončil, chtěla se pomodlit u svíčky. Jak ji zapálila, nastal výbuch. Manželka zavolala záchranku a já se synem jsme hasili požár, než přijeli hasiči,“ dodal soused.
„Příčinou výbuchu byla vysoká koncentrace metanu v ovzduší, kde ho bylo naměřeno 0,6 proc., přípustná mez však činí pouze 0,25 procenta,“ uvedla ppor. Ilona Branžovská z ostravské policie. Jak řekl tiskový mluvčí OKD Radek Chalupa, zvýšené koncentrace důlního plynu byly zjištěny v domku i v okolí. Ještě v pátek byla celá ulice z obou stran uzavřena. Specialisté měřili koncentrace plynu v okolních domcích a zahradách, výstup metanu monitorovali na různých místech s předpokládanými starými důlními díly. Podle ing. Josefa Goje, technického náměstka Dolu Odra, pod nějž spadají likvidované šachty, výbuch nemá souvislost s aktuální důlní činností ani s útlumem v OKD. „Tady se dobývalo kolem roku 1840 a takové problémy se nepředpokládaly,“ řekl na místě neštěstí. Podle mapové dokumentace se v blízkosti tohoto místa nachází stará kutací jáma.
Na otázku, zda hrozí v Ostravě možné další výbuchy, odpověděl vyhýbavě: „Důlní díla, která byla zlikvidována do konce roku 1945, jejichž nástupce není znám, obhospodařuje Ministerstvo životního prostředí.“
„Žijeme na časované bombě. Je to hrůza. Celou noc jsem nespal. Bojíme se všichni, kdo v této ulici bydlíme,“ řekl Švajčík.
Důchodkyně je hospitalizována na popáleninovém centru Fakultní nemocnice s poliklinikou v Ostravě-Porubě. „Utrpěla popáleniny 2. a 3. stupně na 30 procentech těla. Popáleny má i dýchací cesty. Její stav je vážný,“ řekl Právu tiskový mluvčí nemocnice Štěpán Neuwirth. „Stále není při vědomí, je napojena na plicní ventilaci,“ líčila Ludmila Močigembová, snacha popálené stařenky.
Podle operačního důstojníka ostravských hasičů výbuch a následný požár způsobily hmotnou škodu předběžně odhadovanou na 240 tisíc korun.
V květnu 1996 při výbuchu nahromaděného metanu ze starého zasypaného dolu Hugo v Ostravě zahynul 50letý muž a dalších devět lidí bylo zraněno.
Zdroj: Právo
O s t r a v a – Zatímco v Karviné se stále ještě intenzivně dobývá černé uhlí, Ostrava bojuje od roku 1991 s útlumem. Kilometry štol, v nichž se přestaly odvětrávat plyny, které se samovolně uvolňují z černého uhlí, jsou potenciálním nebezpečím pro město. Znovu se to ukázalo při čtvrtečním neštěstí v Ostravě-Heřmanicích, kdy výbuch metanu těžce zranil starou ženu a zničil její dům. Těžaři přišli na to, že musí plyn odvětrávat a sledovat jeho koncentrace při poklesu tlaku vzduchu. Avšak jak tvrdí zástupci největší důlní společnosti v zemi, nákladné zajištění nebezpečných jam není z čeho zaplatit. „Je to věc státu,“ říkají těžaři z OKD a argumentují zákonem, podle něhož se má o stará důlní díla likvidovaná před rokem 1946 postarat ministerstvo životního prostředí. To tvrdí, že na to nemá peníze. „Víme, že je to obrovský problém, který leží na našich bedrech. Podnikáme potřebné kroky,“ tvrdí Josef Tóth z ministerstva životního prostředí. Kdy však Kužvartův úřad začne problém skutečně řešit, není jasné. „Je to jen a jen otázka peněz. Jediný zdroj, který máme, je státní fond životního prostředí,“ dodává Roman Haluza z územního odboru ministerstva v Ostravě. OKD zmapovalo, že na území bývalého Ostravsko-karvinského revíru je 400 nezajištěných starých důlních děl, ze kterých může metan unikat. Z toho 125 je v osídlených oblastech. Zabezpečení jedné jámy přijde na dva miliony korun. „Víme, že může dojít k dalším výbuchům,“ přiznává bezmocně ředitel útlumového Dolu Odra Vladislav Schrom. Tvrdí dokonce, že nebezpečí je větší, než jsou ochotni přiznat někteří státní úředníci. „Podle mne by oblast, ve které nezabezpečená důlní díla nejvíce ohrožují obyvatele, měla být vyhlášena za zónu, kde hrozí reálné nebezpečí, a měla by být vyklizena,“ míní Schrom. Původně mělo letos přijít ze státní pokladny na zajištění starých důlních děl 200 milionů korun. Částka však byla postupně zredukována na 16 milionů. „Nakonec se přesunem z různých jiných položek podařilo získat alespoň 51 milionů,“ říká Schrom. Před tím, že zavřené šachty jsou časovanou bombou, varují i horničtí odboráři. „Není možné snižovat finanční prostředky pro zahlazování důlních škod a ochranu budov v Ostravě,“ říká hornický odborový předák Jan Sábel. „Bezpečnost tohoto regionu je podceňována, příště na to totiž může doplatit větší budova a mrtvých mohou být desítky.“ Před zahájením útlumu pracovalo v ostravské části OKD dvacet tisíc zaměstnanců a z Ostravy proudily miliony tun uhlí. Dnes uživí OKD pár set lidí a po intenzivní hornické činnosti zbylo poddolované, vydrancované město, které ztratilo pro stát výsostné postavení.
Zdroj: MF Dnes
Koncernový podnik Důl Antonín Zápotocký v Orlové patří mezi nejproduktivnější doly Ostravsko-karvinského revíru, když řadu let úspěšně zajišťuje plnění úkolů státního plánu.
Těžba zde byla zahájena v roce 1892 a tehdejší název dolu zněl Nová jáma. Na současný název byl důl přejmenován v roce 1950 u příležitosti návštěvy druhého dělnického prezidenta soudruhu Antonína Zápotockého. V tomto roce dosáhl důl poprvé ,.miliónové“ roční těžby 1 025 800 tun uhlí. V letech 1967, 1968 a 1971 byla kolektivu pracujících dolu propůjčena Standarta Klementa Gottwalda, což je nejvyšší hornická pocta. Podnik je dvojnásobným nositelem Řádu práce a za dosažené pracovní výsledky získal řadu významných titulů a ocenění. Jeden z důlních kolektivů BSP vedl soudruh Milan Žabčík, kterému v roce 1973 propůjčil prezident republiky titul „hrdina socialistické práce“ s právem nosit Zlatou hvězdu.
Při zajišťování výrobních úkolů věnuje podnik současně velkou péči pracujícím v oblasti sociální politiky. Podnik má tři vlastní rekreační střediska – jedno na Těrlické přehradě s bohatými možnostmi provozování vodních sportů, další dvě pak v nádherném prostředí Beskyd v Tyře a v Komorní Lhotce. K rekreaci dětí zaměstnanců slouží Pionýrský tábor v Jablunkově s kapacitou téměř 200 lůžek.
O sportovní vyžití zaměstnanců se stará tělovýchovná jednota AZ Havířov. Osm sportovních
oddílů poskytuje možnost sportování jak rekreačního tak závodního.
Rovněž Závodní klub ROH se svými četnými kulturními kroužky umožňuje zaměstnancům racionální využívání mimopracovní doby.
Velkou pozornost věnuje podnik výchově učňovského dorostu. Při koncernovém podniku Důl Antonín Zápotocký je zřízeno střední odborné učiliště hornické se sídlem v Havířově. Toto učiliště oslavilo v roce 1984 25 let svého trvání. Právě z řad absolventů hornických učilišť‘ jsou tzv. přirozené úbytky pracovních sil nahrazovány mladými kvalifikovanými pracovníky. Mnozí z těchto chlapců se postupem času propracovali do řídících a vedoucích funkcí, když před tím úspěšně ukončili hornickou průmyslovku, nebo Vysokou školu báňskou.
Podnik přijímá žáky základních škol na všechny důlní učební obory, z nichž dva jsou maturitní: horník-mechanizátor a důlní elektromontér. Ostatní učební obory jsou tzv. nově koncipované s trváním 40 měsíců.
Všechny důlní učební obory mají výhody, které nelze srovnat s ostatními učebními obory. Je to jednak výše kapesného, ošacovací příspěvek 5000 Kčs, stabilizační příspěvek ve stejné výši, bezplatná l4denní rekreace v Jugoslávii po skončení 2. ročníku atd.
Počínaje školním rokem 1982/1983 došlo k dalšímu podstatnému zvýhodnění základních hornických učebních oborů.
Milí mladí přátelé, budoucí spolupracovníci! Dovolte, abychom Vám představili náš závod, OKR Důl Doubrava, koncernový podnik v Orlové, okres Karviná, který se uchází o Vaši pomoc při dobývání černého uhlí.
V roce 1982 oslavil náš důl 160. výročí od zahájení těžby. Historie podniku má své osobité rysy od kapitalistického způsobu dobývání přes významné hornické stávky, válečná léta, která přinesla další bídu a strádání až po moderní současnost zahájenou osvobozením naší vlasti. Náš závod osvobodila vojska Rudé armády, kterým velel kapitán Ivan Filipovič Tkačev dne 3. května 1945 a již 29. května 1945 se v dole normálně těžilo uhlí pro obnovu národního hospodářství. Dne 24. února 1948 pracující dolu podpořili jednohodinovou stávkou požadavek Klementa Gottwalda na řešení vládní krize a následující den vznikla na podniku jednotka Lidové milice v počtu 30 mužů. Po roce 1950, kdy byla výrazně posílena hornická preference vzniká Lánská akce, která urychlila příliv mládeže do hornictví. Rozmach těžby, dobré výdělky, nové byty a další sociální výhody přivedly na podnik další desítky dospělých pracovníků, z nichž mnozí zůstali trvale. Nastává veliký rozmach socialistického soutěžení jednotlivců i kolektivů a podnik získává první vysoká státní ocenění. V březnu 1 957 byl Dolu Doubrava propůjčen Řád práce. V roce 1970 za výsledky minulého hornického roku získáváme nejvyšší hornické vyznamenání Standartu Klementa Gottwalda a současně s ní čestný titul podnik socialistické práce.
V rámci koncernu OKD jsme podnikem střední velikosti s denní těžbou kolem 6500 tun kvalitního koksovatelného uhlí. Naše havířské kolektivy pracují s nejmodernější báňskou technikou domácí i zahraniční výroby. Práce horníka se u nás stala skutečně prací mechanika důlních provozů. Podnik vynakládá velké prostředky na bezpečnost a kulturu práce.
Kolektiv pracujících našeho podniku se může také pochlubit již dvacetiletým nepřetržitým plněním plánovaných úkolů, což bylo stranickými a vládními orgány opět oceněno vysokými vyznamenáními. Dne 30. dubna 1981 jsme obdrželi jako podnik Řád republiky a soudruh Milan Laskovský, předák rubáňového kolektivu a brigády socialistické práce byl vyznamenán titulem hrdina socialistické práce s právem nosit Zlatou hvězdu.
Velikou pozornost věnuje vedení našeho podniku sociálnímu programu a péči o zaměstnance vůbec. Všichni pracující mají možnost využívat výhod závodního stravování v závodní jídelně, kantýně a závodní jídelně na učilišti. Provoz je zde přizpůsoben tak, aby se mohli vydatně najíst pracovníci všech směn. Strávníci si denně mohou vybrat ze čtyř až pěti druhů jídel. Bohatý výběr jídel je rovněž na snídani. Mimo toto stravování v prostorách ZJ podáváme všem důlním pracovníkům teplé polévky, které si v termoláhvích berou až na pracoviště.
Dnešní k. p. Důl ČSA je vybudován v hornickém městě Karviná a patří mezi nejstarší kamenouhelné doly na území naší vlasti. Má svou dlouholetou tradici a podle historicky dochovaných dokumentů se uhlí v Karviné dobývá déle než 200 let. Je to případ ojedinělý v měřítku celé střední Evropy.
Bylo to v roce 1776, kdy hraběti Larisch-Mönnichovi bylo povoleno kutání uhlí na jeho panství. Po celé jedno století se těžilo jen malé množství z povrchových vrstev. Počáteční těžba se počítala na centy, uhlí bylo rubáno kilofem, lopatou a krumpáčem.
Již v 1. polovině 19. století došlo k určitému technickému rozvoji: krumpáče byly nahrazeny sbíječkami. Teprve znárodněním průmyslu a nástupem VTR nastal prudký rozvoj podniku. V oblasti dobývání byla prosazena kombajnová těžba širokopokosovými kombajny Donbas, v porubech se začaly používat hřeblové dopravníky. Důlní pracoviště byla postupně vybavována nejmodernější technikou zejména naší a sovětské výroby. Havíři na „Armádě“, jak je populárně Důl ČSA nazýván, byli tedy u kolébky rozvoje kombajnové těžby, při zavádění různých technických pracovištích. Někdejší těžby a nebezpečná práce byly na ústupu. Rozhodující část celé těžby uhlí dnes dobývají nejen kombajny, ale i ucelená komplexní důlní technika s možností automatizace. Důl ČSA dobývá černé, kamenné uhlí, vysoce koksovatelné na rozloze asi 460 ha užitkové plochy z celkové rozlohy důlního pole 842 ha.
Dnes se těžba počítá na tisíce tun a za celý rok představuje úctyhodné 2 milióny. Těžba je řízena zhruba 700 TH pracovníky – z toho 160 inženýry, kteří mají k dispozici nejmodernější technické vybavení včetně průmyslové televize a výpočetního střediska. Vysoký stupeň organizátorského umění, iniciativa pracujících, nevšední nadšení a obětavost svědčí o vysokých morálně politických kvalitách všech pracovníků. Často jsme slýchávali a nadále slýcháváme jména: Krejčí, Mynář, Sznapka, Pala, v posledních letech pak Kontrik, Kotrla, Šimonů, Lojkásek a četná další. Tito všichni pomáhali našemu dolu a také jejich zásluhou náš důl získal nejvyšší státní vyznamenání: Řád práce a Řád republiky. Horníci Dolu ČSA vytvořili v minulé pětiletce 108 rekordů a také 7. pětiletka se má čím pochlubit. Doposud bylo překonáno 76 rekordů.
O hornících se v minulosti psávalo jen v souvislosti s hladovými stávkami a hornickou bídou. Vysoká životní úroveň dnešních hornických rodin je samozřejmostí. Nemalé prostředky vynaložil podnik po roce 1945 na výstavbu bytů, sociálních a rekreačních zařízení. Skoro všichni zaměstnanci bydlí v bytech 1. kategorie, jiní v moderních rodinných domcích. O zdraví našich pracujících pečují lékaři a stomatologové v jednom z nejmodernějších závodních středisek v Severomoravském kraji. Provádějí zde nejen běžnou léčbu, ale i preventivní úkony. K dispozici je i podniková sauna a středisko má rovněž bohaté rehabilitační zázemí.
[flv:http://www.zdarbuh.cz/wp-content/uploads/2008/11/doubrava.flv 280 255]
Zdroj: Česká televize
Historie ložiska se datuje od roku 1909, kdy byl proveden první průzkumný vrt „Suchá 2“, asi 200 m jižně od dnešní výdušné jámy PG-2. V té době se již těžilo na obou sousedních dolech Suchá (Dukla) a Barbora (1. máj).
Vrtem „Suchá 2“ byl pod čtvrtohorním a třetihorním pokryvem zjištěn v hloubce 350 m uhlonosný karbon, náležející karvinskému souvrství, a to jeho nejstaršímu sedlovému pásmu. V hloubce 378 m byla navrtána první sedlová sloj č. 35. Vrt byl ukončen v hloubce 550 metrů pod úrovní sloje Prokop. Na základě tohoto jediného vrtu se přistoupilo v červnu 1911 k hloubení větrné jámy PG-2 a krátce potom bylo zahájeno hloubení těžní jámy PG-l. Hloubení jam bylo ukončeno počátkem roku 1913 a v témže roce byly vytěženy první tuny uhlí.
Při hloubení jámy byly jako první nafárány sloje č. 33a a 33b. Tyto byly označeny čísly 1 a 2.
Při ražení otvírkových děl na druhém patře byly zjištěny další, výše uložené sloje, které byly označovány postupně do nadloží abecedně: sloj č. 32d jako sloj A, 32b jako B, až po nejvýše vyvinutou sloj 28 = H.
Důlní pole bylo rozfáráno v úrovni dnešního 2. patra severovýchodním a severozápadním překopem. Těžba byla zahájena ve sloji č. 33, záhy se však přešlo k exploataci nejlepších slojí 31b a 32a, které byly vyrubány téměř v celé ploše dobývacího prostoru. V roce 1920 došlo k explozi metanu a k požáru ve sloji č. 32b, těžba byla zastavena a šachta zatopena.
V období mezi světovými válkami dosahovala denní těžba 1000 – 1500 tun a nejvyšší roční těžby 400 000 tun bylo dosaženo v roce 1937. V době druhé světové války dochází ke značnému zintenzívnění těžby. Maxima téměř 700 000 tun dosáhla roční těžba v roce 1943.
Po osvobození dochází k rychlé konsolidaci poměrů a k trvalému zvyšování těžby. Množství uhelných zásob bylo stanoveno na základě hrubé znalosti geologické stavby ložiska, zjištěné otvírkovými díly a aplikací těchto poznatků do hloubky.
Důlní průzkumné práce byly zahájeny v roce 1954 a během dvou let bylo odvrtáno 13 průzkumných vrtů na ověření sedlových vrstev. Kvalita vrtů byla velmi nízká a úroveň průzkumných prací byla nepříznivě ovlivněna nezapracovaností a nezkušeností vrtných osádek. V tomto období bylo také vyraženo 514 m průzkumných chodeb na ověření vývoje sloje Prokop.
Rovněž v dalším období byly průzkumné práce zaměřeny na průzkum sedlových vrstev karvinského souvrství s výjimkou šesti vrtů z povrchu, provedených n. p. Uhelný průzkum v Ostravě-Hrabové za účelem ověření vývoje ostravského souvrství v jižní části dobývacího prostoru.
Po roce 1962 byl geologický vrtný průzkum i průzkum dlouhými díly zaměřen jednak na ověření geologické stavby sedlových vrstev, tj. zjištění mocnosti slojí a upřesnění průběhu pestrých vrstev, jednak na ověření geologického vývoje porubských a jakloveckých vrstev ostravského souvrství za účelem zpřesnění stavu zásob na projektované 5. patro. Maxima vyražené roční metráže průzkumných chodeb bylo dosaženo v roce 1968, a to 2256,7 m. Rekordu ve vrtném průzkumu bylo dosaženo v roce 1972, kdy osádka s. J. Demla dosáhla na vrtu č. 68 soupravou Geo-200 vlastní konstrukce konečné hloubky 717,1 metru.
V současné době je geologický průzkum zajišťován jak vlastními pracovníky, tak také specializovanou dodavatelskou organizací OKD. Cílem je průběžně a v dostatečné míře ověřovat skladbu i uložení slojí v důlním poli a jeho tektonickou strukturu. Tato činnost bezprostředně ovlivňuje následné otvírkové i dobývací práce a přispívá k zajišťování nutné připravenosti podniku pro plnění požadovaných objemů těžby uhlí.
Přírodní uhelné bohatství v ostravsko-karvinském regionu zabírající přibližně 10% území Hornoslezské pánve dalo v druhé polovině minulého století vznik největšímu průmyslovému centru naší republiky – Ostravsku. Uhelná ložiska byla na Ostravsku objevena již v 60. letech 18. století. S těžbou však bylo započato až v letech 1766 v Polské Ostravě, v roce 1776 v Karviné a kolem roku 1782 na Hlučínsku. Z důvodu špatného odbytu uhlí byla těžba několikrát přerušena.
Pravidelná těžba byla na Ostravsku zahájena na přelomu 18. a 19. století. Do dolů OKR přišlo v druhé polovině 18. století 18% pracovníků z Moravy, 57% z Rakouského Slezska, 8% z Pruského Slezska, 15% z Haliče a 2% z Německa. PVelká koncentrace pracovních sil vedla k rozvoji městských center – Moravské Ostravy, Karviné, Orlové a jiných měst v okolí.
Teritoriální původ pracovníků v hornictví na Ostravsku počátkem 20. století byl územně rozsáhlý. Profesní struktura horníků byla v ostravské části se výrazně lišila od struktury v karvinské části revíru. Práce v dolech na Karvinsku byla zabezpečována především místním obyvatelstvem. V ostravské části revíru pracovalo více pracovníků z průmyslu, zemědělství a pracovníků ze vzdálenějších oblastí.
Těžba uhlí na šachtách v ostravské části revíru byla odkázána v rozhodující většině na práci dělníků, kteří přicházeli pracovat do OKR z bližších i vzdálenějších oblastí. Nejvíce pracovníků pro ostravský uhelný průmysl přicházelo ze zemědělské oblasti – západního Haliče. Přesto horníci z Ostravska a z nejbližšího okolí, kterých bylo mezi osazenstvem ostravských dolů méně, patřili k nejkvalifikovanějším kategoriím.
Na počátku roku 1901 pracovalo v závodech ostravsko-karvinského revíru v ostravské oblasti zhruba 35 000 osob. Z toho počtu pracovalo v západní ostravské části 53,5% všech dělníků, v dolech na Karvinsku pracovalo 41% horníků a koksaři představovali 5,5%. Ubytování horníků a jejich rodin v závodních bytech učinilo horníky značně závislými na majitelích dolů, stabilizovalo je a majitelům zajišťovalo potřebné zdroje nových pracovních sil. Vzhledem k těmto skutečnostem byl počet pracovníků z jiných regionů relativně malý.
Obdobný vývoj probíhal i po první světové válce. I pro období první republiky bylo charakteristické značné množství důlních podniků s poměrně malým počtem zaměstnanců. V roce 1928 činil průměrný počet pracovníků 955 osob a v roce 1938 732 osob na jeden důlní podnik. V uvedených letech bydlelo 45% pracovníků šachet v domech a ubytovnách OKR.
Při okupaci německými vojsky a následným připojením Čech a Moravy ke Třetí říši se situace v revíru změnila. Hlavní místa byla obsazena Němci a správu zajišťovali němečtí inženýři. Pro německý válečný průmysl bylo potřeba dostatek uhlí, a tak do revíru přicházely nové technologie z Německa. Němci byli při těžbě uhlí velice důkladní. Důlní pole se rychle vyčerpávala, ale byla snaha o to, aby se co nejméně uhlí dostávalo do závalu. Přibývalo také pracovních sil – přicházeli totálně nasazení horníci a váleční zajatci.
V létech 1944 – 45 se těžba začala snižovat a to z důvodu blížící se fronty. Německé obyvatelstvo začalo utíkat do Německa. Těsně před osvobozením byla řada důlních podniků zaminována, ale duchapřítomností zaměstnanců byly výbušniny zlikvidovány, a tak nedošlo k likvidaci některých jam.
Po roce 1945 s prudkým rozvojem regionu vznikly i nové problémy. OKR trpěl nedostatkem pracovních sil. Tento stav, který vznikl odsunem Němců, odchodem totálně nasazených horníků a válečných zajatců, si vynutil řadu opatření v zabezpečování pracovních sil z jiných regionů pro Ostravsko. Snaha zajistit potřebnou těžbu uhlí vedla revír k náboru pracovních sil. Za léta 1948 – 1964 jich přišlo do OKR na 591 000 a 559 000 jich za tutéž dobu odešlo. Většina těchto pracovníků pracovala v dolech pouze na přechodný čas, a proto se na Ostravsko nepřistěhovali.
V letech 1948 – 1989 bylo hornictví v OKR hodně propagováno, konaly se nábory pro práci v podzemí, doly měly svá rekreační střediska, během tohoto období byla založena spousta středních odborných a průmyslových škol i vysokoškolských studijních oborů, neboť revír potřeboval neustále nové pracovní síly a mladé odborníky.
V šedesátých letech nastala však hodně patrná změna karvinské krajiny. Začaly mizet krásné hornické kolonie, školy, domy, kostel a další stavby. Důvodem toho byla těžba v poměrně malé hloubce s velkou mocností slojí, které se dobývaly hlavně na zával, což způsobovalo obrovské poklesy na povrchu s následnou devastací povrchových objektů. Takto zmizela původní Karviná II, Darkov, Louky, Stonava, Doubrava a řada dalších. Poklesy místy dosahovaly i úctyhodných 32 metrů, což také způsobilo zvlněný tvar Karvinska. Začaly se vyskytovat vysoké kuželové haldy a poklesové oblasti se začaly plnit neodtékající srážkovou vodou. Tyto zaplavené kotliny pak byly využívány jako odkaliště při praní uhlí.
Největší těžba, která kdy byla v revíru, se vyšplhala až na 25 000 000 tun uhlí. Této těžby bylo dosaženo v roce 1980.
Ještě před deseti lety pracovalo v revíru okolo 115 000 zaměstnanců, revír měl spoustu učňovských zařízení, ve kterých bylo okolo 10 000 učňů.
Po roce 1990 se rozhodlo pro útlum v ostravské části revíru. Svou činnost tak postupně ukončily Doly Šverma, Ostrava, Heřmanice a poslední vozík s černým uhlím z Ostravy byl vytěžen dne 30.6.1994 na Dole Odra v Ostravě – Přívoze. Svou činnost tak v Ostravě skončilo více jak 20 provozovaných jam, které pod tyto hlavní ostravské doly patřily. Byly zlikvidovány nádherné těžní věže, které byly dominantou Ostravy. Zůstala pouze hrstka, která je označena za kulturní památky. Tak skončila kdysi slavná HORNICKÁ OSTRAVA.
V současné době v revíru pracuje jen okolo 23 000 zaměstnanců a nemá téměř žádné učně. V letech 1990 – 1998 byly Ostravsko-karvinské doly ve vlastnictví státu. Během tohoto období vznikla spousta odštěpných dceřinných společností, které se zabývaly hlavně zprostředkováváním služeb pro OKR.
Nyní dosahuje těžba z celého revíru pouhých 12 500 000 tun uhlí. Tuto těžbu zajišťují pouze 4 skupinové doly, a to
Důl Darkov – Důl Barbora, Důl Darkov, Důl 9. květen
Důl ČSA – Důl ČSA, Důl Doubrava
Důl Lazy – Důl Lazy, Důl Dukla, Důl František
Důl Paskov – Důl Staříč, Důl Paskov
V roce 1998 zasáhl útlum také karvinskou část revíru. Byl zavřen Důl Julius Fučík. V současné době je pak v útlumu Důl Paskov a od 1.7. 1999 přibude také Důl František. Okolo roku 2002 – 2003 pak přejdou do útlumu Důl Dukla a Důl Barbora.
Mezi nejvíce perspektivní pak patří Důl Darkov a Důl 9.květen, dále pak Důl ČSA a Důl Doubrava.
Po odkoupení akcií od státu se OKD, a.s. staly privátní firmou.
Nyní se rozhoduje o rozdělení společnosti na privátní, která by si ponechala ziskovou část a OKD – Útlum, který by si ponechal stát a financoval ze státního rozpočtu útlumové výdaje.
