Důl Řimbaba byl za dobu své existence několikrát uzavírán a znovu prozkoumáván. Jeho založení předcházel povrchový průzkum příčnými rýhami a nehlubokými šachticemi. Při průzkumu byly zjištěny celkem čtyři rudné žíly, a proto po vyzmáhání staré štoly pod Kolenáčovským (Vysokopeckým) rybníkem, kterou měl tento důl být odvodňován a větrán, se v roce 1843 přistoupilo k zaražení hlavní jámy na Řimbabě. Nejbohatší žíly byly na tomto dole na křížení Hlavní Řimbabské žíly se Severozápadní žílou — místy byla mocnost leštěnce olověného až 0,5 m a rudné žíly byly dobývány až po povrch. Proto také docházelo k negativním projevům dobývání i na povrchu, kde vznikly propadliny různé hloubky. Nejhlubší byly u Hořejšího Fialova mlýna — byla to prakticky příbramská propast o hloubce 67 m.
Nejbohatší úložky byly v úrovni druhého patra a s přibývající hloubkou rudní výplň slábla a na 9. patře tohoto dolu — v hloubce 270 m — nebyla žádná ze řimbabských žil dobyvatelná. Proto také došlo v roce 1900 k ukončení dobývacích prací na tomto dole a pro větrání byla udržována jen štola a jámový stvol od štoly na den. Rokem 1900 ovšem historie Řimbabského dolu neskončila, znovuobnovení provozu přišlo v 50. létech 20. století.
Souběžně s výstavbou nové těžební kapacity na Dole 25. únor se ve Vysoké Peci stavěly bytové jednotky pro zaměstnance tohoto dolu a především se prováděla výstavba nového hornického učiliště. Toto učiliště s kapacitou ubytování a výuky 200 učňů bylo v roce 1951 postaveno za pouhé tři měsíce. Praxe hornických učňů byla prováděna na 29. patře šachty Vojtěch na Březových Horách a na 21. patře Dolu 25. únor v nejsevernější části Klementské žíly, kde zároveň byla prováděna příprava pro intenzívní těžbu řimbabských žil. Samostatným učňovským dolem se měl stát důl Řimbaba. Od roku 1950 se na tomto dole začaly stavět šatny a dílny a začalo se připravovat 9. patro pro výcvik učňů. Pro nedostatek vhodných pracovišť a nemožnost umožnit tam učňům druhých ročníků vyšší výdělky předalo v roce 1956 Odborné učiliště Rudných dolů tento důl Střední průmyslové škole hornické v Příbrami pro praktický výcvik žáků studijních oborů hornictví, geologie a důlní měřičství. V rámci osnov praktického výcviku prováděli žáci třetích a čtvrtých ročníků předepsané hornické práce zmáhací, budování výztuže a výstroje důlních děl. Praxe byla prováděna i v dílnách na povrchu u těch ostatních studijních oborů, které měly předepsaný praktický výcvik v dílnách.
Řada bývalých zaměstnanců z Dolu 25. únor v Bohutíně pak prováděla se žáky odborný výcvik. K ukončení výuky na tomto dole došlo v roce 1971, kdy dolu Řimbaba bylo znovu použito jako hlavní výdušné jámy Dolu 25. únor v Bohutíně. Řimbaba se také v šedesátých letech — v roce 1964 — dočkala nové ocelové věže, která nahradila původní dřevěnou těžní věž, která vlivem počasí i výdušných větrů neměla již statické hodnoty, které byly požadovány pro každé těžní zařízení.
