První svislá jáma v bohutínském revíru byla zaražena v roce 1827, a to v místech, kde bohutínskou štolou, raženou od roku 1821, byly překříženy dvě rudné žíly s obsahem stříbra. Hned po svém zaražení měla jáma jméno šachta arcivévody Štěpána, ale lidově se jí říkalo Štěpánka. V blízkosti nového dolu byly pak postaveny úpravny rudy. Řízení výstavby na tomto dole bylo svěřeno J. Novákovi, pozdějšímu šéfovi báňského závodu, a jednomu z těch, kteří svým technickým umem se zasloužili o prohloubení několika březohorských jam do hloubek 1000 m pod zemský povrch — tyto doly v té době patřily k nejhlubším na světě. Důl Štěpánka již od povrchu byl hlouben velkoryse a spolu s Mariánským dolem měl největší hrubý profil jámy — přes 17 m2. Jeho hloubení nepostupovalo tak rychle, jako u březohorských dolů. V roce 1875, kdy hloubka dolu Vojtěch byla již 1000 m pod zemským povrchem, byla jáma Štěpánka hluboká jen 455,4 m a měla 17 pater. Tato hloubka byla konstantní až do roku 1951, kdy jáma byla znovu prohlubována.
Jáma Štěpánka patřila již pod správu Karlo-Boromejského těžařstva a spolu s dalšími doly u Drkolnova, ve Zdaboři a Vysoké Peci tvořila třetí správní okres tohoto těžařstva s názvem Augusto-Štěpánský okres. Z jámy Štěpánka byly pak sledovány žíly Ludmila a Klementská a několik kratších žil a odžilků, které ve větších hloubkách neobsahovaly rudnou výplň a nesledovaly se. S přibývající hloubkou zůstala těžitelná jen Klementská žíla a ani ta u Štěpánky neměla stálou rudnou výplň — byly to nepravidelné čočky — a proto prohlubování jámy nepostupovalo tak rychle, jako na Březových Horách. Veškeré vytěžené rudniny z III. okresu byly odváženy do úpravny na Štěpánce, kde v prádelně pracovalo 33 úpravenských strojů, v krušírně 16 strojů a u stoup 15 úpravenských strojů a 27 pěcholů. Na dole Řimbaba bylo vybudováno jen tzv. letní prádlo se 17 úpravenskými stroji a 12 pěcholy. Třetí rudný okres příbramského horního závodu měl zabudovanou přibližně osminovou strojní kapacitu tohoto závodu.
Prakticky až do likvidace dolu Štěpánka v roce 1971 zůstával v části jámového stvolu zabudován výtlačný řád pro čerpání vod z minulého století, kdy čerpání vody bylo prováděno unikátními odvodňovacími stroji, které měly táhla, umístěná přímo v potrubí. Jinak jáma Štěpánka s velkou úpravnou byla po celé devatenácté století hlavním těžebním dolem v třetím rudném okresu, a proto po zrušení úpravny na Štěpánce se těžební činnost přenesla na Důl 25. únor v Bohutíně.
Důl Štepánka (Bohutín I) ukončil svou činnost v roce 1971 po havárii v jámovém stvolu v důsledku horského otřesu.
