Správní rada Pražské železářské společnosti (PSŽ) rozhodla v roce 1938 o hloubení a výstavbě nového dolu v západní části Kladenské uhelné pánve. Důl nesl jméno Jaroslav (po dr. J. Preissovi). Hloubení jámy začalo dne 10. února 1941 a po dosažení hloubky 480 metrů bylo skončeno 30. října 1943. V říjnu 1944 byl postup otvírkových prací zastaven a obnoven v únoru 1945. Do konce roku 1945 bylo vyraženo větrní spojení s vedlejším dolem Wanieck (Vaňkovka).
Dne 7. dubna 1946 byl důl na žádost pracovníků dolu slavnostně překřtěn na Důl Václav Nosek (v dubnu 1932 změna jména jen na Důl Nosek, neboť byla shoda jmen s dolem Václav Nosek v Oslavanech).
V roce 1951 se začala hloubit větrní jáma (Pustinka), která byla s těžní jámou spojena v roce 1955. Mezi tím byla postavena těžní věž, šachetní budovy mezi nimi i 45 m vysoká úpravna uhlí (prádla), a to v roce 1952. Dále se budovaly objekty mechanických dílen, vodárny, vlečky, kotelna a lanovka na Důl ČSA, haldový výtah atd. To byla tzv. I. etapa výstavby dolu.
V letech 1953 až 1955 byl vyhodnocován geologicky průzkum a zásoby uhlí. Od roku 1956 pokračovala výstavba definitivního náraží, překopu a objížděk na I. a II. patře. Již v roce 1949 byly vytěženy první tuny uhlí, a to 6038 tun z příprav a první tuny z rubání byly vytěženy v roce 1952, a to 59 949 tun. V roce 1953 již celková těžba činila 218 182 tun. Od té doby měla roční těžba narůstat až o 70 — 80 tisíc tun ročně až na projektovaných 760 tisíc tun ročně při šesti pracovních dnech v týdnu.
V roce 1956 bylo zavedeno mnoho mechanizace, mimo jiné i první dobývací kombajn Donbas. Na konci padesátých let docházelo k nárůstu v průměru o 150 tisíc tun ročně, takže v roce 1960 již dosáhla těžba více než 756 tisíc tun.
Rok 1961 v těžbě znamenal již překročení hranice 800 tisíc tun a rok 1965 byl, co se týče těžby, rekordní, když bylo vytěženo 991 812 tun uhlí při šestidenním pracovním týdnu. Těžba se pak až do roku 1980 pohybovala nad 900 tisíc tun ročně. Druhá nejvyšší roční těžba byla dosažena v roce 1977, a to 958 050 tun při pětidenním pracovním týdnu.
V 70. letech byla zaváděna další mechanizace, v roce 1972 to byl dobývací komplex OMKT-M, první na Kladensku, v roce 1974 první razící kombajny.
Od roku 1980 došlo k pozvolnému snižování roční těžby až na 652 074 tun v roce 1988. Po radikálním snížení stavu důlních pracovníků na základě amnestie a zavedení institutu prašné expozice činí roční těžba od roku 1990 510 tisíc tun ročně, která byla v této výši stabilizována do roku 1998.
V roce 1990 na základě výsledků ankety došlo k přejmenování dolu na Důl Tuchlovice, a k 1.1. 1991 zakládací listinou FMH Praha — Rozhodnutím ministra hospodářství ČSFR č. 187/1990 byl založen samostatný státní podnik Důl Tuchlovice se sídlem v Tuchlovicích.
