Zakladatelem Dolu Odra byly v roce 1907 Hornoslezské koksovny a chemické továrny, představované Moravsko-ostravským těžířstvem Marie Anna. Důl byl do roku 1910 majetkem této společnosti, která se však finančně velmi vyčerpala pokusy o čerpání důlních vod ze zatopeného Dolu Bedřich v Zábřehu. V roce 1910 odkoupila veškerý důlní majetek Rakouska báňská a hutní společnost se sídlem ve Vídni.
Název dolu byl odvozen od názvu řeky Odry, se kterou důl sousedil. V té době bylo pravidlem, že horníci převáděli názvy dolů do ženského rodu. Proto důl byl znám jako Oderka. Stejně tomu bylo i u dalších dolů např. Louis Lujzka, Alexander Alexanderka, Oskar Oskarka, Šalomoun Šalomouna apod.
Hloubení těžní jámy bylo zahájeno 14. 10. 1907 a v roce 1910 byl instalován elektrický těžní stroj. Konečná hloubka těžní jámy byla 448 m.
Hloubení větrní jámy bylo zahájeno 1.5. 1908 a jáma postupně dosáhla konečné hloubky 259,8 m. Území, na kterém byly obě jámy, bylo téměř každý rok zaplavováno řekou Odrou a tím vznikaly velké škody. Proto byla provedena ochrana proti záplavám zvýšením zděné výztuže jámy o 2,5 m nad terén.
Důl počal těžit uhlí počátkem roku 1910 a těžba se postupně rozvíjela. Ihned po vypuknutí I. světové války byl provoz dolu zastaven, prováděla se pouze nutná údržba a čerpání důlních vod. Těžba se obnovila v roce 1916, kdy bylo zapotřebí uhlí pro válečnou výrobu. V roce 1928 činila roční těžba uhlí 189 500 tun. Vytěžené uhlí bylo dopravováno visutou lanovkou na koksovnu Ignát.
Pro své zaměstnance postavil Důl Odra v letech 1908-28 dělnickou Oderskou kolonii, která měla 35 domů.
V druhé polovině dvacátých let byl důl rekonstruován, těžní jáma prohloubena na konečnou hloubku 471,8 m. prohloubení výdušné jámy na konečnou hloubku 259,8 m bylo ukončeno v roce 1928.
V roce 1928 se začal hloubit větrní vrt, který dosáhl potřebné hloubky 79 m. Nad vrtem byly instalovány dva elektrické ventilátory.
V rámci racionalizace řízení důlních podniků, sloučených od 1. 1. 1946 do národního podniku Ostravsko-karvinské doly n. p., byl Důl Odra 1.10. 1954 připojen organizačně k sousednímu Dolu Jan Šverma a stal se jeho závodem č. 2.
Při ekonomickém posuzování efektivnosti těžeb uhlí ve vztahu na tehdejší nízkou cenu ropy došlo k 1.6. 1968 na Dole Odra k ukončení těžby. Obě jámy byly v roce 1971 zasypány a jejich ústí opatřena železobetonovými poklopy.
Na rozhraní katastru Mariánských Hor, Ostravy II – Přívozu na pravé straně řeky Odry (na levé straně je katastr obce Lhotka) byla osada Oderka a Důl Oderka. Důl neměl větrní propojení se závodem 1 Dolu Jan Šverma v Mariánských Horách, ani na Důl Masaryk II (Lidice) na rozhraní Lhotky a Petřkovic na levém břehu Odry.
Z technických zajímavostí – došlo k podpatrovému dobývání pod čtvrtým patrem. Z ústního podání byla organizována „jízda mužstva z podpatra na páse“.
V místě za : „Přednádražím“ byly dvě kuželové haldy. Obě kuželové haldy byly odstraněny,
V Ostravě 1 – čtvrtek 13. srpna 2015 – 20:44 hodin
Tam jsem faral do konce roku 1968.Vozili nas tam z jednicky starou dakotou pres mesto.
v padesátých letech sme přikočovali jako kočovní cigáni do Ostravy a ja a muj bratr a můj otec který tam i pozdějc zemřel při záplavě v olu odra koksovně svoboda z me tam pcocovali bylo mi osmnáct pracoval jsme tam 47 let
Chtěl bych se vás zeptat ten kdo Pracoval a fáral na dole Důl Odra Milana voda