V okolí Orlové, jak vyplývá z různých pramenů, první zmínky o kutání pocházejí z roku 1817 a jsou spojeny s podnikáním rodiny Bludovských a později se jménem majitele panství obchodníka z Bialé Jiřího Torbka. Nicméně v místě, kde nyní stojí Důl Žofie, se s pracemi započalo mnohem později, až v roce 1871 konsorcium Guttman Vondráček začalo budovat Důl Žofie. Důl byl pojmenován po manželce společníka pana Davida rytíře von Guttmanna. Z počátku nebylo započato s těžbou, byly prováděny pouze vrty a ražby. Těžba byla zahájena v roce 1874 a ukončena v lednu 1995. Důl Žofie organizačně spadal pod Důl Julius Fučík, od r. 1963 nejdříve jako závod 1 Dolu Čs. pionýr a od roku 1970 jako závod 5 Dolu J. Fučík, kdy se sloučily Důl Čs. pionýr a Důl Julius Fučík v Petřvaldě.
Důl Žofie dobýval hlavně porubské a jaklovecké sloje ostravského souvrství, při hranici s Doubravou a Lazy (přídatná pole) i nejstarší vrstvy karvinské, od Prokopa přes sedlové sloje po spodní sušské. DP Poruba je téměř celý na východním křídle překocené orlovské vrásy.
Uhelné zásoby tohoto závodu byly zpřístupněny třemi jámami. Vtažná jáma č. 1 byla založena v roce 1871 a dosáhla hloubky 719,423 m. Později byla označena jako jáma č. 5/1. Neutrální jáma č. 1 (skip) byla založena v roce 1871. V průběhu minulých let byla jámou vtažnou, výdušnou i neutrální. Dosáhla hloubky 805,223 m a je označena jako jáma č. 5/4. Výdušná jáma č. 2 Plavící (také Plavící jáma č. 2) byla založena v roce 1931. V průběhu minulých let byla jámou výdušnou, v posledních letech také jámou vtažnou. Dosáhla hloubky 492,14 m. a v průběhu roku 1998 byla zlikvidována zásypem.
Za dobu provozu bylo vytěženo více než 44 mil. tun odbytové těžby. Nejvyšší těžby bylo dosaženo v roce 1978 a to 942 638 tun odbytové těžby, t.j. 3 458 t/den. Na tomto dole se provádělo zakládání mocných strmých slojí plavením slínových koulí, zkoušky dobývání pomocí vodního paprsku, zakládání strmých slojí různých mocností při negativním i pozitivním položení porubní fronty, dobývání ležmých slojí pomocí razicího kombajnu PK 7 plnou foukanou základkou, dobývání strmých i ležmých slojí v jámových ochranných pilířích a dobývání strmých slojí pomocí posuvné výztuže, která později byla použita i v zahraničí (Španělsko). Rovněž se zde provádělo rozšiřování vrtu Wirth o prům. 2,36 m ve strmých vrstvách a vyztužování kruhovou ocelovou výztuží s využitím založení vrtu základkou. K ražbě chodeb v mocných slojích přídatného pole AZ byly používány k ražení kombajny AM 50 jako jediné v petřvaldské dílčí pánvi. Poprvé v celém revíru bylo vyprojektováno a prakticky ověřeno sestupné větrání porubů ve strmých slojích. Poruby byly úpadně větrány na svislou výšku cca 100 m.
S rozhodnutím o útlumu těžby bylo řešeno čerpání důlních vod ze zatopených dolů ostravské a petřvaldské dílčí pánve. Základním bezpečnostním požadavkem bylo zabránění přetoků vod do činné části revíru. Pro čerpání vod z ostravského a oderského bazénu bylo zvoleno jedno čerpací místo na Dole Jeremenko, (Vodní jáma Jeremenko), pro čerpání z petřvaldské dílčí pánve bylo zvoleno čerpací místo na Dole Žofie (Vodní jáma Žofie). Nicméně čerpání důlních vod je časově omezeno dobýváním černého uhlí v karvinské části revíru.
