Prvopočátky vzniku dobývacího pole v katastru obce Rychvald, kde obě jmenované jámy leží, souvisí s historickým vznikem Hrušovského štolového dolu a jeho dědičnou štolou Barbora z roku 1840. Dobývání zde pokračovalo vyhloubením řady svislých jam a světlíků na této štole a v roce 1854 pokračovalo vyhloubením jámy č. 1. Následně v roce 1892 po vydobytí 1. štolového patra zde Guttmanova a Rothschildova společnost založila jámy Ida.
Tento důl dodával své koksovatelné uhlí lanovkou na koksovnu Karolina od roku 1890 až do roku 1962. S postupem jámy do hloubky 420 m se ukazovalo, že karbonské hrušovské a petřkovické vrstvy pod miocenním pokryvem pokračují dále až pod Heřmanice a Rychvald. Proto bylo v roce 1942 zahájeno hloubení dvou jam nového závodu, vzdáleného 900 m dále na jihovýchod, který byl přejmenován z názvu Ida na Viktoria II. a III.
Původní jméno Ida dostal důl po manželce bankéře Guttmanna, která byla nearijského původu. Tento nový závod na katastru Heřmanic postupně dostával jména Stalin, Rudý Říjen a Heřmanice. Jeho důlní pole při těžbě 2 500 tun denně se rychle rozšiřovalo v plynující části důlního pole na novém pátém patře, v hloubce 670 m směrem na severovýchod pod katastrem obce Rychvald. Velká plynodajnost v dobývaných karbonských vrstvách si proto vyžádala v letech 1951 a 1961 výstavbu nových dvou jam ve vzdálenosti 2400 m od hlavního závodu. Původní jámy byly budovány pro velký pobočný závod stavěný na denní fárání více jak 1500 horníků.
Po prvém útlumu těžeb v roce 1968 byly však nově vystavěné a rozsáhlé budovy prodány firmě Autopal a důlnímu závodu zůstaly v majetku pouze bezprostřední provozy kompresorů, degazační stanice a těžní budovy obou jam s věžemi. Samy jámy o průměru 7,5 a 5 m a mohutnými těžními věžemi od fa ČKD Slaný, postavené původně pro velký provoz, zůstaly jen pomocným zařízením bez fárání lidí. Výdušná jáma byla v roce 1960 vybavena ventilátorem o výkonu 1000 kW s depresí 1900 v.s. Ke zlepšení větrání z tohoto důlního pole byla jáma Rychvald IV ještě v 80. letech prohloubena o 160 m na 6. patro do celkové hloubky 815 m.
Po roce 1989 byly obě rychvaldské jámy likvidovány jako jámy plynové tak, aby z nich bylo možno do budoucna degazovaný plyn odsávat a komerčně využívat. Z uvedených důvodů byl po ukončení zasypání jam a po odstranění těžních věží areál s degazačními stanicemi předán akciové společnosti Důlní průzkum a bezpečnost.
Kolem celého závodu Heřmanice vyrostly v posledních 50. letech největší ostravské odvaly důlního kamene. Dva největší důlní podniky – Doly Heřmanice a Vítězný únor spolu s přívozskou koksovnou ukládaly totiž veškerý vypraný a vytříděný důlní kamen do prostorů kolem tohoto závodu. Využívaly k tomu po celé půl století zpětně se vracející vozíky lanovky od uhlí k odvozu kamene na haldy. Mezi Heřmanicemi a Rychvaldem vyrostly největší novodobé hory s miliony kubíků haldového kamene. Na poddolovaných poklestinách a močálech byla také v sedmdesátých letech vybudovaná nádrž slaných vod pro detritické slané vody čerpané z petřvaldských a ostravských dolů.Tato nádrž o rozloze 100 ha nyní slouží jako vzorný rybník sportovních rybářů zvaný „Heřmaňák”. Nádrž byla postavena v 70. letech ke kumulování a dávkování mořských vod do řeky Odra podle česko-polské dohody. Protáhlé a zarostlé ostrovy v rybníce pro hnízdění ptactva zde zůstaly jako hromady původní shrnuté ornice při výstavbě nádrže. Tak zde u Heřmanic a Rychvaldu vzniklo z původní těžby uhlí jedno z nejpěknějších přírodních prostředí v okolí Ostravy, s horským nádechem jako oáza klidu a pohody.
