Největší důlní katastrofa na našem území po druhé světové válce a svým rozsahem čtvrtá od konce minulého století se udála na Dole Dukla v Havířově-Suché 7. 7. 1961 v odpolední směně, kdy v důsledku důlního požáru zahynulo 108 horníků.
Vůbec největší důlní katastrofa se stala 31. 5. 1892 —Důl Marie v Příbrami, kdy při požáru vzniklém ve vtažné jámě zahynulo 310 horníků, v roce 1894 na Dole Františka (dnešní pole Dolu ČSA v Karviné), kdy při požáru a následném výbuchu metanu a uhelného prachu zahynulo 235 horníků, 3. 1. 1934 Důl Nelson III v Oseku u Mostu, kdy po proboření hráze a následném výbuchu uhelného prachu zahynulo 142 horníků.
Situace
Rozsáhlý požár vznikl u první pohonné stanice soustavy osmi pásových dopravníků. Katastrofální rozsah následků důlního požáru byl způsoben souhrnem celé řady nepříznivých okolností. Hlavní a rozhodující příčinou následků bylo podcenění nebezpečí, a to počínaje pracovníky, kteří první zjistili zápachy po pálící se pryži a nepátrali přitom, odkud přicházejí kouře, a konče dispečerem i vedoucím likvidace havárie, kteří o této skutečnosti obdrželi hlášení sice zpožděně (pravděpodobně mezi 16.15 až 16.30 hod.), avšak neprovedli včas všechna potřebná opatření k záchraně lidí.
Ani při vzniku tak velkého požáru, ani při stávajícím větrním systému nemuselo dojít ke ztrátám na životech, kdyby všichni lidé byli z ohrožených úseků včas odvoláni, tj. nejpozději po prvním zjištění kouřů (mezi 16.15 až 16.30 hod.) a kdyby se lidé pracující v 8. sloji ihned odebrali do čerstvých větrů. (Bylo zjištěno, že napřed pečlivě ukládali nářadí.)
Mezi dílčí příčiny následků havárie spadala i malá stabilita větrní sítě zapříčiněná komplikovanou rozfárávkou s diagonálními spoji, nepostavení regulačních větrních dveří na zkratovém spoji třídy 1134/IID4, nedostatečný přehled VLH a dispečera o závislostech větrání jednotlivých slojí v dole. S možností průniku kouřů z 11. do 8. sloje nebylo ani v havarijním plánu vůbec uvažováno.
Průběh katastrofy
V kritickém dni pracovalo v postiženém úseku celkem 338 lidí. V 11. sloji 8 lidí s instruktorem a střelmistrem při dopravě žlabů na tř. 1124/IIU1, 11 lidí na úpravě hlavní třídy 1132/II na 3. patře, 7 lidí na úpravě duklice z úpadního překopu do 12. sloje na překopu ke 2. patru. V 8. sloji pracovalo v porubech 826/II a 828/II a na přilehlých třídách celkem 103 pracovníků včetně 5 THP. Kromě toho pracovalo ve 3., 5. a 6. sloji ještě dalších 207 pracovníků — ti se však všichni zachránili.
Ke konci ranní směny asi ve13.00 hod. došlo pravděpodobně k náhodnému spuštění pohon 1. pásového dopravníku na kříži 1132/II a 1134/IID zřejmě nevědomým nárazem procházejícího horníka do automatizačního prvku a přitlačením víčka spouštěče.
Pozor – chyba ve větě :….v roce 1894 na Dole František (dnešní pole Dolu ČSA v Karviné),…
Jedná se o důl Františka ! ( František byl v H.Suché)
Děkuji, opraveno.
A co výbuch na Dole Gabriela,to Vám nic neříká. Těžní kola se našla až 3 km od věže.
A co výbuch na dole Gabriela. To Vám nic neříká !?!?!?
Na dole v té době pracovalo hodně Poláků, Slováků a dokonce i Maďarů.
Při vzpomínkových akcích se od pamětníků proslýchalo, že velice často se konzumoval alkohol, někteří horníci byli podnapilý ještě než zfáraly a přímo na jednotlivých úsecích ve slojích, bylo prý běžné vidět i kuřáky cigaret.
Vzhledem k této velké tragédii a politické situaci, si nikdo samozřejmě nedovolil toto veřejně nebo nahlas říkat.
Na vzpomínkových akcích ale vzácně byla možnost zmíněné vzpomínky skutečných pamětníků slyšet.
Je možná s podivem, že nemalá část horníků se zase (vesele) vrátila ke stejné práci. Jen hrstka horníků odešla fárat jinam a snad pouze čtyři skončily a už je nikdo nikdy na dole neviděl…