V srpnu roku 1964 došlo na Dole československé armády v OKR k průvalu vody ze stařin do čelby přípravného předku. Voda se provalila 8 minut po trhací práci. Celkem se uvolnilo 8 miliónů litrů vody.
Po zrušení jednoho ze závodů Dolu ČSA prováděla se nová otvírka 29. sloje mezi 8. a 9. patrem. Protože zmáhání staré chodby 22 961 bylo velmi obtížné a nákladné, byla ražena nová, souběžná úpadnice 22 961a, ze které měly být pásovou třídou 22 976 obetnuty stařiny. Pro tuto práci byl vypracován technologický předpis, který určoval ponechání 10 m silného ochranného pilíře a nařizoval předvrtávání v každé směně. Vrty měly být prováděny pod úhlem 45° směrem na stařiny a měly být 5 m dlouhé.
Dne 4. srpna ke konci ranní směny byl proveden předvrt o délce pouze 3,5 m, předek byl navrtán a provedena trhací práce. Po 8 minutách došlo k průvalu. Po uplynutí čekací doby se odebrali palní s předákem k prohlídce čelby. Úpadnicí se valila voda a ústí předku bylo zcela zatopeno. Okamžitě hlásili celou situaci dispečerovi.
Dvě osádky ohroženy
Od 9. patra pracovaly v té době 2 osádky. Jedna při zmáháni části úpadnice 22 961 a druhá při ražení dovrchní 22 970. Zmáhači, kteří uslyšeli hluk v zavalené chodbě, ihned opustili pracoviště a vzdálili se na 9. patro. Osádka předku 22 970 zpozorovala nebezpečí později a nemohla již ustoupit. Na chodbě 22 977 již zůstávala nad hladinou pod výztuží volná prostora pouhých 20 cm. Pět mužů osádky bylo uzavřeno v čelbě dovrchní.
Záchrana
Na záchranu ohrožených vyslal dispečer ihned po obdržení zprávy o rozsahu nehody stálou hlídku záchranářů. Ti postupovali proti proudu tekoucí vody po 9. patře. Současně byly povolány pohotovostní sbory HBZS, které zajišťovaly rovněž přípravu potápěčské skupiny pro případ, že by došlo k úplnému zatopení muldy na chodbě 22 977.
Po dvaceti minutách však byli již záchranáři odvoláni. Osádka po částečném poklesu hladiny prošla přes nebezpečné místo pod vedením hlavního mechanika závodu Ondrucha, který sám muldou pronikl k postiženým a poradil jim.
Akce tedy rychle a šťastně skončila, avšak přinesla celou řadu závažných poučení. V prvé řadě nesmíme nikdy podceňovat opatření, přikazovaná k zajištění bezpečnosti technologickým předpisem. Kdyby osádka provedla předepsaný předvrt do délky 5 m, nemuselo k průvalu dojít.
Důlní měřiči vidí, že se nemůžeme vždy plně spolehnout na staré údaje souřadnicových sítí tam, kde se nám spojují různé závody. Zde došlo k pravděpodobnému posunutí o 10 metrů.
Osádka předku 22 970 postupovala naprosto správně. Nepodlehla panice a zůstala v čelbě, která byla vlastně nejvyšším místem. I v případě, že by chodba 22 977 byla zatopena zcela, zůstávala zde osádka v bezpečí. Vzduch uzavřený v dovrchní by nedovolil stoupnutí hladiny v čelbě a tlak mohl být zvýšen vypouštěním stlačeného vzduchu. Ten by také zásoboval osádku kyslíkem.
