K nehodě došlo ke konci noční směny ve 20. sloji pod 1. patrem, ve které měla osádka porubu provést přípravu porubu k těžbě a rozrušovací trhací práci táhlými náložemi. Důlní pole Dolu Paskov bylo v té době otevřeno na 1. a 2. patře. Hloubka 2. patra pod povrchem byla 533 metrů. Ovětrávání důlního pole bylo zabezpečeno jednou vtažnou a jednou centrálně umístěnou výdušnou jamou , která z dolu odsávala 8400 m3/min. větrů. Celková exhalace methanu činila 160 000 m3/24 hod., z toho polovina byla odsávána pomocí degazace. Důl Paskov byl nebezpečný průtržemi uhlí a plynů, kdy se jednalo o čistě metanové průtrže.
Těžba v porubu v postižené oblasti 20. sloje byla zahájena koncem července 1969 od té doby došlo v porubu ke dvěma plynovým průtržím (29.8.1969 a 12.9.1969) a po průtržích se zvýšila koncentrace metanu ve výdušném proudu SVO až na 10 % metanu. Během 15 minut se pak snížila na 1 %. Vzhledem k tomuto nebezpečí se používala elektrické energie pouze ve vtažných větrech porubu a u spodního pohonu dopravníku v porubu a u čerpadla hydraulické kapaliny pro individuální hydraulickou výztuž. Pohon kombajnu byl již vzduchový. Pro snížení nebezpečí průtrží se v porubu používalo předběžné rozrušovací trhací práce až desetimetrovými vrty a táhlými náložemi.
Vznik nehody
K výbuchu došlo dne 4. dubna 1970 v 5.15 hod. Zprávu o nehodě podal revírník z 2. patra, který právě v té době chtěl podávat hlášení dispečerovi o průběhu směny a byl povalen tlakovou vlnou. Ihned na to zpozoroval inspekční technik z místnosti dispečera vyvalení černého prachového mračna a kouřů z difuzoru hlavního ventilátoru. Současně byl také přerušen záznam registračního metanoměru UNOR.
V té době pracovalo v dole celkem 371 pracovníků, z nichž 28 bylo v částí dolového pole, v němž se nacházel porub 20100. Z postiženého úseku se vlastními silami zachránil horník, který v okamžiku výbuchu seděl v místech mezi svážnou 20450 a hlavní třídou v 19. sloji spolu s dalšími pracovníky. Tlakovou vlnou byl odhozen a levou část obličeje měl ožehnutu tepelnou vlnou. S poraněným kolenem se dostal přes několik metrů, které ho dělily od průchodního větrního proudu z 2. patra v 19. sloji, prolezl přes první větrní dveře a zde byl pak nalezen ihned přispěchavším předákem z předku 19180. Ti byli zastiženi tlakovou vlnou v čelbě tohoto předku při nabíjení trhaviny do vyvrtů. Společně se zachráněným pak vyfárali na povrch.
Záchranné akce a šetření příčin
Ihned, jakmile se inspekční technik dozvěděl o nehodě v dole, uvědomil HBZS a bezprostředně poté také pomocí aromatické merkaptanové signalizace odvolal všechny pracovníky z dolu. V době, kdy již po 6. hodině ranní zasahovalo na Dole Paskov přes 60 záchranářů, vydal velitel záchranných sborů příkaz k povolání záchranářů z celého revíru OKD. V 6,30 hodin byli již na všech ZBZS v revíru uvědomeni o nutnosti vyslat své záchranářské hlídky na Důl Paskov. 6,30 hodin měl velitel záchranných sborů k dispozici celkem 132 záchranářů. V průběhu ranní směny pak byli postupně vyproštěni postižení z celé oblasti jejich transport pak byl dokončen v odpolední směně. V ranní směně bylo nasazeno celkem 232 záchranářů i s plně postačující pohotovostní rezervou. Odpoledne pracovalo již jen 105 a v noci jen 36 záchranářů. Práce se omezily na odstraňování následků nehody.
Provedenými průzkumy důlních děl bylo zjištěno, že v postižené oblasti nedošlo k průtrži plynů a uhlí ani v době vzniku nehody, ani před ní. Odpálení nabitých vrtů v porubu nebylo pravděpodobně těsně před vznikem nehody provedeno, jelikož hornici nalezení v porubu, byli v polohách nasvědčujících, že právě nabíjeli náložky do vývrtů.
Veškerá elektrická zařízení a kabely byly pečlivě kontrolovány přímou prohlídkou a proměřovány v dole. Některá zařízení a osobní svítidla byla vyvezena na povrch k přezkoušení ve Vědecko-výzkumném uhelném ústavu. Byla sledována možnost vzniku nebezpečné mechanické jiskry u ventilátoru separátního větrání či na porušených spojích vzduchovodu.
Byly odebrány vzorky prachových směsí v celé oblasti a zkoumán jejich stupeň nebezpečí. Bylo bezpečné zjištěno, že ve vtažných větrech do 5,15 hod byla koncentrace metanu nejvýše 0,3 až 0,4 % a ve výdušných větrech 1,3 až 1,6 %. Přesto byla experty posuzována možnost vzniku přídatné exhalace ve vtažných cestách.
Místo vzniku výbuchu nemohlo být dosud zcela jednoznačně určeno. Podle směru destrukčních účinků a dalších příznaků je možno říci, že místem vzniku nejsilnějšího výbuchu (není známo, ke kolika vlnám došlo) byla oblast mezi závalem na těžní pásové 20460 a křížem této chodby s pásovou 20498.
Závěr
Záchranářská akce skončila poměrně v krátké době bez dalších nehod a úrazů. Po výbuchu nedošlo k následnému požáru zejména proto, že se v ohrožené oblasti nenacházely lehce zápalné hmoty. Výbuch se také nepřenesl do dalších důlních prostorů, a to v podstatné míře také proto, že byla v dole důsledně dodržována opatření proti přenosu výbuchu zneškodňováním uhelného prachu a stavbou protivýbuchových uzávěr v místech stanovených bezpečnostními předpisy. Je tragickou skutečností, že v okamžiku výbuchu byl tak velký počet pracovníků noční směny soustředěn pravé v blízkosti jeho ohniska.
Zdroj: listovka HBZS “Záchranář”, číslo 4, květen 1970
Nemate spatne data můj byv.manzel faral na dole Paskov a vyprávěl mi o vybuchu v paskove čísla chodeb adt suhlasi ale datum ne říkal mi ze se to stalo na sylvestra 1975/76 bylo mu tehdy 19 a vyměnil si šichtu za kolegu který se zrovna zenil.vypravel mi jak kolem něho kamarádi zmirali a ze přežili jenom dva.
Všetko v článku súhlasí… jediný preživší môj svokor(P.L.) to čítal…
Všechna data(4.4.1970) i popis sedí. Zahynul mi tam můj otec Jozef Sabo 34 let. Na ten den nikdy nezapomenu, ráno než jsem šel do školy přijelo auto ze šachty a odvezlo mou matku k identifikaci a to ještě tvrdili, že utrpěl těžká zranění, byli roztrhání výbuchem na kusy a do rakvi je skládali po kusech. Na pohřeb ho vezli až do Jenkovec k Ruským hranicím 3 km od Užhorodu, strýc chtěl rakev otevřít protože nevěřil, že tam je jeho bratr. Příčinu výbuchu nám do dnešního dne neoznámili. Později jsem také pracoval na dole a od některých záchranářu jsem sice získal informace jak se to mohlo stát, ale to jsou nepotvrzené zprávy a tak je nebudu zveřejňovat. Dělal jsem na čelbě i v rubání a tak znám praktiky za jakých se těžílo respektivě razílo a tak mám svůj názor. Bezpečnostní předpisy se vždycky nějak obcházeli a vždy hrozilo menší či větší riziko, zažil jsem zával a viděl různé úrazy, které se naštěstí obešly bez smrtelnýchnásledků. Dnes už to nic nevyřeší, šachta mi vzala otce a těch pár korun, které jsme jako rodina dostali jako cenu jeho života, jsem si dokázal vydělat za jeden pouhý rok. Přišli jsme o to nejcenější o otce a živitele rodiny a to vám nic nenahradí. Za tři měsíce to bude 53 let a já už jsem v důchodu. Přežil jsem to, ZDAŘ BŮH!