17. prosince 1993 byla symbolickým vytěžením posledního vozíku rudy ukončena těžba rud neželezných kovů v jesenické rudní oblasti. Po předchozím ukončení těžby v ostatních rudních revírech znamenal tento akt i ukončení těžby v celém rudném hornictví České republiky (s výjimkou uranových rud).
První zmínky o dolování na Jesenicku pocházejí z 12. století, pozůstatky po středověkém využívání ložisek jsou v některých místech patrné dodnes. Období rozvoje dolování, stagnace a útlumu provázely tento rudní revír od samých začátků až po dnešek.
Po druhé světové válce se znovu oživil zájem o rudy neželezných kovů v celé oblasti. Už od začátku 50. let byl prováděn intenzivní geologický průzkum, navazující na staré historické práce, a to zejména v oblasti Zlatých Hor a Horního Benešova. Po prvních výpočtech zásob bylo zřejmé, že ekonomické podmínky umožňují opětovný rozvoj těžby rud, a to jak v oblasti Zlatých Hor, tak Horního Benešova.
Vznik těžebního podniku
Hospodářská organizace Rudné doly Jeseník, národní podnik, vznikla k 1.4. 1958 z původní organizace Východočeské rudné doly, národní podnik, Horní Vernéřovice spolu se sloučením s národním podnikem Moravské tuhové a rudné doly Šumperk a začleněním některých provozů nár. podniku Kutnohorské rudné doly. Výrobní základnu nového podniku tvořilo šest důlních závodů: Zlaté Hory, Horní Benešov, Staré Město pod Sněžníkem, Velké Tresné, Medlov a Jívka. Výrobní program tvořila těžba a zpracování rud železných a neželezných kovů, grafitu a vápenců především v oblasti Moravy. V roce 1960 byl podnik rozšířen o další dva těžební závody – Vitošov a Hraničná.
První období činnosti nového podniku bylo zaměřeno na modernizaci starých důlních a povrchových provozů, zejména však na stavbu nových těžebních a úpravnických kapacit. Na ložiscích Horní Benešov a Zlaté Hory byly vybudovány zcela nové závody na těžbu a úpravu rud, které byly uvedeny do provozu v roce 1963 (Horní Benešov) a 1965 (Zlaté Hory).
První období útlumu
První období útlumu těžby rud spadá do poloviny 60.let, kdy vzrostl význam efektivnosti této činnosti. Už v roce 1959 byla ukončena těžba na ložisku Nová Ves u Rýmařova, z něhož bylo vytěženo cca 25 kg polymetalické rudy s poměrné vysokým obsahem olova (5 až 9 %), zinku (4 až 11 %) i stříbra (90 až 110 g/t). V roce 1965 byla ukončena těžba měděných rud na ložisku Jívka ve východních Čechách, železných rud na ložisku Hraničná a Medlov, v roce 1967 těžba grafitu na ložisku Velké Tresné a v roce 1970 těžba polymetalické rudy na ložisku Horní Město.
První období útlumu těžby rud bylo zároveň provázeno budováním nových – nebáňských provozů, které převzaly většinu zaměstnanců, postižených ztrátou pracovních míst.
V letech 1966-1969 byl vybudován závod Vápenná s programem výroby stavebních hmot na bázi místní surovinové základny, v letech 1965-1967 závod Ocelové stavby Jeseník s programem výroby konstrukčních systémů pro stavebnictví na bázi oceli, v roce 1969 byl zřízen Stavebně montážní závod Jeseník pro realizaci staveb na bázi lehké prefabrikace a v roce 1971 byl uveden do provozu nový závod Rýmařov na výrobu montovaných rodinných domků na bázi dřeva.
K 1.9. 1968 byl název podniku změněn na RD Jeseník, národní podnik, Jeseník.
Rozvoj těžby rud
Nově vybudované těžební závody Horní Benešov a Zlaté Hory převzaly hlavní roli ve využívání ložisek rud v oblasti a svou kapacitou mnohonásobně převýšily dosavadní těžební kapacity. Rada odborníků z likvidovaných provozů našla uplatnění právě na těchto nových závodech.
Horní Benešov
Polymetalické ložisko Horní Benešov je možno charakterizovat jako vtroušený typ mineralizace galenitu a sfaleritu v devonských břidlicích, vápencích a keratofyrech. Nepravidelně vyvinuté ložiskové polohy mají úklon kolem 45°, mocnost od 3 do 25 m. Byla používána dobývací metoda „otevřená komora“ s mezipatrovými chodbami pro středně dlouhé produkční vrty. Vnitrobloková doprava byla zásadně škrabáková, patrová sběrná doprava kolejová s důlními vozy o objemu 0,64 m3. Pro ražení byla používána klasická mechanizace, pro vrtání kladiva řady VK, později vrtací sloupy VS-1, pro odtěžování škrabáky s el. pohonem a pneumatické přehazovací nakladače. Pro dobývání pneumatické vrtací soupravy Simba-Junior, vrtací sloupy Bison, pro odtěžování těžké škrabákové vrtáky s el. pohonem, pneumatické nabíjení středně dlouhých vrtů plastickými trhavinami. Porubový výkon se pohyboval od 17,5 do 32 t/hl./sm., důlní výkon kolem 7,7 t/hl./sm. Klasickou flotační úpravou byly vyráběny selektivní koncentráty olova a zinku a vyváženy ke zpracování do hutí v býv. Jugoslávii, býv. SRN a Polsku.
V rámci programu intenzifikace a zvýšení těžby rud neželezných a drahých kovů byl od poloviny 70.let prováděn na ložisku intenzivní geologický průzkum a nová otvírka dolu s cílem zajistit plynulé pokračování těžby i v hlubších partiích a zvýšení kapacity těžby na 400 kt rudy za rok. Byla vyhloubena nová těžní jáma včetně nezbytných nových důlních provozoven na nižších patrech a dále byly vybudovány nové základní povrchové provozovny (vstupní trafostanice, rozvodna VN, kompresorovna, strojovna těžního stroje a další) s nákladem 187,8 mil.Kč. Kromě toho byly provedeny některé rekonstrukce a modernizace dalších povrchových provozů jako příprava na zvýšení kapacity těžby.
Zlaté Hory
Těžební závod Zlaté Hory byl vybudován pro těžbu polymetalického ložiska ZH-východ s tím, že do doby zahájení výroby kolektivního koncentrátu bude v Československu vybudována huť pro jeho zpracovávání. Protože už v průběhu výstavby bylo jasné, že tento záměr nebude splněn, bylo urychleně připravováno k těžbě monometalické ložisko ZH-jih, které bylo nakonec těženo až do poloviny roku 1990. Příprava polymetalických ložisek ZH-východ a ZH-západ k těžbě byla zahájena až v souvislosti s programem zvýšení a intenzifikace těžby rud od konce 70. let, kdy se také započalo s výstavbou hydrometalurgického závodu na zpracování koncentrátů rud neželezných a drahých kovů v Bruntále.
Ložiska ve zlatohorském rudním revíru lze charakterizovat jako vtroušený typ mineralizace pyritu, chalkopyritu, galenitu, sfaleritu a jiných sirníků v kvarcitech a břidlicích. Ložiskové polohy jsou velmi variabilní jak co do mocnosti, tak co do úklonu, směrného vývoje i kovnatosti. Mocnost ložisek kolísá od 3 do 60 m, úklon pak od 30° do 90°. Rovněž geomechanické vlastnosti hornin jsou místně velmi odlišné. Pře’vládají však horniny tvrdé, houževnaté a stabilní.
Po pokusech s dobýváním na skládku na ložisku ZH-jih se už od roku 1966 přešlo na dobývací metodu „otevřená komora“ s mezipatrovými chodbami, která se v různých modifikacích, vyvolaných konkrétními úložními podmínkami používala po celou dobu těžby a na všech ložiscích. Pro ražení i dobývání se používala klasická mechanizace stejně jako na ložisku Horní Benešov, pro těžbu z výpustných systémů dobývek se však používaly pneumatické přehazovací nakladače. Po roce 1975 se především ve vnitroblokové dopravě postupné přecházelo k bezkolejové mechanizaci. Nejprve byly používány přepravníkové nakladače JOY TLF-4, později byly nahrazeny tuzemskými typy PN-1500 a PN- 2200. Při ražení byly tyto nakladače kombinovány s vrtacími vozy na stejných podvozcích. Přechod na hydraulické vrtací vozy a produkční soupravy se však již přes mnoho provozních zkoušek neuskutečnil. Hlavní horizontální doprava byla kolejová s vozy 1,25 m3, v podzemí byla ruda v prvním stupni před svislou skipovou dopravou drcena. Klasickou flotační úpravou byly vyráběny selektivní koncentráty mědi (z ložisek ZH-jih a ZH-Hornické skály, z části i z ložiska ZH-západ) a zinku (z ložiska ZH- Západ) a kolektivní koncentrát PbZn (z ložiska ZH-východ). Gravitační předúpravou rudy z ložiska ZH-západ byl vyráběn rovněž koncentrát zlata. Měděný koncentrát z monometalických ložisek byl zpracováván v huti Krompachy, ostatní koncentráty byly dodávány do hutí v Belgii a Polsku.
I ve zlatohorské oblasti byl od poloviny 70. let prováděn v rámci intenzifikace a zvýšení těžby rud intenzivní geologický průzkum, nová otvírka dolu a výstavba nového těžebního a úpravárenského závodu s cílem dosáhnout kapacity těžby polymetalických rud 500 kt za rok. Koncentráty měly být zpracovávány v nově budovaném hydrometalurgickém závodě v Bruntále. V rámci akcí geologického průzkumu byla vyhloubena nová těžní jáma a provedena otvírka části ložiska ZH-západ s náklady 97,7 mil. Kč. Kromě toho byla provedena investiční otvírka ložiska ZH-východ a části ložiska ZH-západ spolu s výstavbou základních povrchových objektů zcela nového těžebního a úpravárenského závodu. Další etapa výstavby již však nebyla zahájena.
K 30.6. 1989 byl národní podnik RD Jeseník zrušen bez likvidace a k 1.7.1989 byl založen státní podnik RD Jeseník.
Druhé období útlumu
Období rozvoje těžby rud, tzn. období 1965 až 1988 se dá charakterizovat jako období výrazné podpory státu tomuto odvětví. Tato politika byla odrazem politicko-hospodářské situace státu a nemohla odpovídat skutečnému významu našich ložisek rud neželezných a drahých kovů. Stanovené nákladové limity na výrobu kovů v koncentrátech umožňovaly těžit i velmi chudá ložiska (například měděná ložiska s obsahem Cu kolem 0,5 %). Stát však dával přednost využívání domácích surovin před dovozem i za cenu výrazné finanční podpory těžebním a zpracovatelským podnikům.
V souvislosti s přípravou přechodu čs. hospodářství na tržní mechanizmus byly již v roce 1989 zpracovávány v součinnosti s centrálními orgány podrobné analýzy možností využití ložisek rud neželezných a drahých kovů bez státních dotací, které vyústily v „Koncepci útlumu těžby a úpravy rud“ u s.p. RD Jeseník. Tato koncepce sloužila spolu s podobným materiálem s.p. Rudné doly Příbram a dalších těžebních podniků ze Slovenské republiky ke zpracování návrhu usnesení vlády o útlumu rudného hornictví. Ten byl přijat federální vládou v červnu 1990 (usnesení č. 440) a po změně kompetencí i českou vládou v prosinci 1990 (usnesení č. 356).
Základem koncepce schváleného útlumu bylo postupné, ale radikální snižování neinvestičních dotací na těžbu a zpracování rud tak, aby dotace již od roku 1993 nebyly poskytovány vůbec. V důsledku toho měla být postupně ukončena těžba rud v ČR do konce roku 1994. Vláda ČR svým usnesením zároveň rozhodla o tom, že nezbytné finanční prostředky na úhradu nákladů, spojených s likvidací dolů a sociálními nároky uvolňovaných pracovníků budou poskytovány těžebním podnikům ze státního rozpočtu. Zároveň byly stanoveny zásady pro poskytování a čerpání těchto dotací, a to formou samostatné přílohy zmíněného vládního usnesení. Vlivem vývoje hospodářské situace v České republice po roku 1989 byl s.p. RD Jeseník nucen postup útlumu aktualizovat tak, aby jeho hospodářské výsledky zajišťovaly všechny jeho potřeby po celou dobu provádění likvidačních prací, a to ve vztahu k reálnému vývoji světových cen neželezných a drahých kovů. Proto také byla téměř s tříletým předstihem ukončena těžba na ložisku Horní Benešov, ale zároveň o jeden rok prodloužena těžba na ložisku Zlaté Hory-západ.
Útlum těžby rud na rozdíl od útlumu z poloviny 60. let je poznamenán radikálními změnami v celém národním hospodářství, spojenými jak se zapojováním do světového tržního prostředí, tak také s plošným transformačním procesem v průmyslu i zemědělství v celé ČR. Největší dopad těchto změn je ve vytváření, lépe nevytváření náhradních pracovních míst pro uvolňované pracovníky. V tomto ohledu se nepodařilo naplnit jeden z úkolů, zakotvených v usnesení vlády ČR č. 356. Podnik svými aktivitami a svými prostředky sice vybudoval řadu nových výrobních programů, ty však nemohly svým rozsahem ani významem absorbovat poměrně vysoký počet uvolněných pracovníků v regionu, postiženém kromě útlumu hornictví i útlumem státního i družstevního zemědělství.
Období útlumu rudného hornictví v jesenické rudní oblasti je obdobím útlumu totálního a zařazuje se tak mezi historické mezníky dolování v oblasti. Hodnocení nezbytnosti a rozsahu tohoto kroku bude příslušet až příštím generacím. Nám nezbývá než doufat, že přístup k technické likvidaci dolů, který nezavírá cestu k případné příští obnově těžby ponechaných zásob rud nebyl zbytečný a v některém z příštích století bude oceněn. Je také třeba vyzdvihnout to, že novodobá éra dobývání rud, byť krátká, přinesla do oblasti, postižené následky války nový život a nezanedbatelný rozvoj. Přes problémy, které v současnost oblast prožívá, je na co v budoucnu navázat.
Zdroj: Ing. Tomáš Kouřil RD Jeseník, s.p. Jeseník, URGP 11/1994
