Město Zlaté Hory, dříve Zuckmantel a jeho okolí, je historicky nejvýznamnější lokalitou výskytu zlata ve Slezsku. Bylo založeno v roce 1224 a jeho historie je spjata s těžbou zlata a hornickou činností. Snad největšího rozmachu dosáhla těžba zlata v 16. století, kdy byly nalezeny dva valouny zlata o váze 1,38 a 1,78 Kg. Následovalo období úpadku těžby a následné pokusy o její obnovení již nedosáhly její dřívější úrovně. Novodobá těžba rud byla ukončena v roce 1993.
Poštovní štola byla jedním z hlavních důlních děl na ložisku Zlaté Hory-východ ve zlatohorském rudním revíru. Novodobá těžba však probíhala v nižších úrovních, protože oblast Poštovní štoly byla vytěžena již v předcházejících stoletích.
Poštovní štola byla společně s Modrou štolou součástí historického revíru Dolní Neufang a první zmínka o této štole pochází z roku 1513, kdy byla označována jako Kupferzeche nebo také štola Sv. Trojice. Vyražena byla v úrovni 615 m n. m. a největšího rozmachu důlní činnost dosáhla po jejím znovuobjevení ve druhé polovině 17. století. Na mapách z 18. století (r. 1769) jsou obě štoly zakresleny jako součást důlního pole „Kaiserliches Bergwerk Maria Theresia”.
Štola byla pravděpodobně opuštěna již před koncem 18. století. Usuzovat tak můžeme na základě již zmíněné mapy z r. 1769, kde jsou již vstupní šachty zakresleny jako zasuté jámy. Poslední pokus o obnovení těžby byl uskutečněn v letech 1846-1848 Johanem Hönigerem.
Těžba pyritu a důlních vod na výrobu vitriolu zde pak ještě probíhala v roce 1879, kdy dostal propůjčku na celý komplex (označovaný jako důl Donatus) Moritz Richter z Vrbna (majitel chemické továrny).
V různých úrovních důlního díla jsou dobře zachovalé části ručně sekaných chodeb a komínů z nejstarších období. Ve východní části dolu je terasovité hloubení, které ústilo až na povrch. Jižní, nejhlubší část dolu je propojena do otevřené komory jedné z novodobých dobývek 2. mezipatra (úroveň Modré štoly).
Štola byla v 50. letech 20. století (jak bylo výše zmíněno) znovu vyzmáhána za účelem ověření rudních poloh. Byly tam provedeny pouze dva vrty (na ústí) a většina vzorkování se uskutečnila formou zásekových vzorků v důlních chodbách. Při zmáhání byla rozšířena úvodní část štoly a byly vyraženy nové chodby. Některé z nich nafáraly stařiny, a proto mohly být i tyto geodeticky zaměřeny a zmapovány. Jedná se však jen o část starých chodeb.
Větší část stařin je v současné době těžko přístupných nebo zcela neprůchodných, a to buď z důvodů závalu nadložních hornin, nebo zatopením vodou.
Nad Poštovní štolou se nacházejí další důlní díla přístupná mělkými šachtami s rovněž zatopenými částmi chodeb, které nebyly ani v novodobé éře zaměřeny.
Po skončení novodobé hornické činnosti – likvidační práce (1998) bylo ústí štoly zajištěno kovovou mříží a ocelovými vraty.
Opuštěné důlní dílo Poštovní štola bylo v roce 2013 bezúplatně předáno do správy města Zlaté Hory. Současně byly dle kupní smlouvy získány do vlastnictví města (dle geometrického plánu) i okolní pozemky. Tím je řešen vlastní přístup ke štole a také technické zázemí celé akce.
Právo hospodaření na těchto pozemcích ve vlastnictví ČR měl s.p. DIAMO Stráž pod Ralskem. Poštovní štola byla, jako středověké důlní dílo, vyhlášena dne 15. 8. 1994 Ministerstvem kultury ČR kulturní památkou.
