Ložisko bylo rozfáráno třemi patrovými horizonty oblasti jámy Jaromír. Nová jáma byla rozfárána štolou Josef, druhým a třetím patrem. V roce 1967 byla dokončena prorážka 2. patra, vedená od Nové jámy k jámě Jaromír. Tím byla obě rudní ložiska báňsky propojena.
Nadmořské výšky jednotlivých horizontů :
Štola Josef 614 mn. m.
1. patro 630 m n. m.
2. patro 581 mn. m.
3. patro 531 mn. m.
Přípravné a dobývací práce probíhaly na ložisku mezi 1. a 3. patrem na SV od jámy Jaromír. Jednotlivé dobývky byly přístupné z blokových komínů, ražených ze spodního na vyšší patro. Tyto komíny zároveň sloužily k větrání. Ze třetího na druhé patro byly vyraženy (zhruba ve vzdálenosti 100 m od sebe) centrální komíny, které sloužily jako zásoba rubaniny a těžní sypy.
Ložiska nad 1. patrem oblasti jámy Jaromír byla směrem na SV od této jámy vydobyta a na JZ se dokončoval těžební průzkum. V oblasti 1. patra byla nafárána důlní díla a tři staré vytěžené dobývky.
K zajištění těžby při horizontální dopravě bylo používáno k napouštění rudy do vozíků stolových podavačů a lokomotiv BND-15. Objem důlních vozíků byl 0,64 m3, rozchod kolejí 600 mm. Při sypání rubaniny do komínů při ražbách přípravných prací se používaly vozíky s výklopnou korbou. Dlouhý materiál se dopravoval na zvlášť upravených vozících. Pro dopravu materiálu v komínech byly používány zatahovací vrátky WS 103, na těžší kusy plenicí vrátky VPS 118.
Vertikální doprava probíhala při rychlosti klece 4 m/sec, na ohlubni jámy bylo používáno mechanické vyrážení a narážení vozů. Tato kapacita byla schopna pokrýt plánovanou těžbu.
Dobývací práce probíhaly na ložisku mezi 1. a 3. patrem na SV od jámy Jaromír. Jednotlivé dobývky byly přístupné z blokových komínů, ražených ze spodního na vyšší patro. Tyto komíny zároveň sloužily k větrání. Ze třetího na druhé patro byly vyraženy (zhruba ve vzdálenosti 100 m od sebe) centrální komíny, které sloužily jako zásoba rubaniny a těžní sypy.
Zásadně byl dodržován postup dobývání z pole, tj. od okraje dobývacího prostoru ke středu. Vertikální postup shora dolů umožňoval dostatečný předstih horních pater, zároveň i předstih v dobývání nadložních ložisek. Používanými dobývacími metodami bylo dobývání na skládku, otevřená komora a komora – pilíř. Propočtená těžební kapacita zajišťovala plánovanou těžbu 60 kt za rok a s jejím zvyšováním nebylo uvažováno.
K zajištění těžby při horizontální dopravě bylo opět používáno k napouštění rudy do vozíků stolových podavačů a lokomotiv BND – 15. Objem důlních vozíků byl 0,64 m3, rozchod kolejí 600 mm. Při sypání rubaniny do komínů při ražbách přípravných prací se používaly vozíky s výklopnou korbou.
Výhledové se uvažovalo ještě s dobýváním otevřenou komorou z mezipatrových chodeb a s dobýváním úklonnou komorou.
Při ražbách i dobývání se používala běžné dostupná mechanizace, vrtací kladiva VK-25 a teleskopické podpěry, maximální délky vývrtů byly 4 m. Odtěžovalo se škrabákovými vrátky ŠV-20 nebo VŠE-240 a přehazovacími vzduchovými nakladači NL-12V. Chodby byly raženy převážně v profilech CH – 7 /2,2 x 1,6 m), CH – 9 (2,40 x 1,85 m), CH – 11 (2,0 x 2,2 m), např. štola Josef. Hlavní překop v úrovni 3. patra byl ražen v profilu CH – 15 (2,2 x 2,5 m). Komíny o profilu 2,0 x 1,5 m byly raženy klasicky.
Trhací práce se prováděly trhavinou Perunit 20 a elektrickými rozbuškami DEM a DEP.
Přehled těžby z ložiska:
rok | tuny | % Zn | % Pb |
1965 | 3 620 | 3,04 | 0,55 |
1966 | 10 935 | 2,92 | 0,49 |
1967 | 28 860 | 2,76 | 0,52 |
1968 | 60 330 | 2,73 | 0,43 |
1969 | 60 212 | 2,30 | 0,60 |
1970 | 45 345 | 2,19 | 0,45 |
Celkem bylo na ložisku vytěženo 209 302 t rudy o průměrné kovnatosti 2,50 % Zn a 0,50 % Pb. Průměrná výrubnost byla 87 % a znečištění 18 %.