1854 – Antonín Rahn založil Důl Jindřich hloubením nové jámy ve Zbýšově, v části zvané ,,Sička“.
1857 – dokončeno hloubení jámy Jindřich I a nový důl byl uveden do provozu. Jáma měla obdélníkový průřez. Vyztužena byla dřevěnými sruby až po 4. patro (694 m). Později byla prohloubena a v úseku od 4. patra (694 m) do 7. patra (904 m) měla soudkovitý průřez a vyztužena byla cihelnou výztuží. V jámě bylo instalováno jedno těžní zařízení s parním těžním strojem bubnovým, o průměru bubnů 4 000 mm, šířce 800 mm, průměr parních válců byl 650 mm, zdvih 1 400 mm, ventilový rozvod Kraft-Lenz, rychlost 10 m.s-1. Klece byly dvouetážové, pro dva vozy na etáži vedle sebe. Lezní oddělení bylo v úseku od ohlubně po 4. patro (694 m) situováno bočně a od 4. patra (694 m) po 7. patro (904 m) potom čelně.
1882 – zahájena stavba třídírny uhlí.
1887 – dokončena stavba třídírny uhlí a sazečkového prádla systému Baum
1901 – vybudována elektrická centrála s kotelnou a novým komínem pro pohon čerpadel, ventilátorů a dalších strojů i na koksovně sousedního dolu Antonín. U dolu byly vybudovány a rekonstruovány další pomocné objekty jako budova mechanických dílen, dřeviště atd. Vše sloužilo i pro Důl Antonín.
1909 – byla kompletně elektrifikována třídírna a prádlo.
1928-1929 – rekonstrukce třídírny uhlí a výstavba nového prádla systému Malécot. Prádlo tohoto typu bylo jediné na území tehdejší ČSR. Taktéž byla v rámci rekonstrukce vystavěna nové pila.
1935 – další rekonstrukce třídírny uhlí a prádla
1938 – zastavena těžba uhlí jámou Jindřich I na povrch a její přesunutí na sousední nově rekonstruovaný Důl Antonín. Důl Jindřich I se stal pomocným dolem pro dopravu materiálu a kamene. Třídírna byla s dolem Antonín spojena visutou lanovou dráhou.
1942 – likvidace původního parního těžního stroje. Nahrazen byl parním těžním strojem bubnovým, přesunutým z dolu Simson. Těžní stroj byl vyroben firmou Breifeld-Daněk v roce 1902. Průměr bubnů 4 000 mm, šířka 1 200 mm, průměr parních válců 675 mm, zdvih 1 200 mm, ventilový rozvod Radovanič. Těžní stroj měl z důvodů špatného technického stavu brzdového ústrojí sníženu rychlost jízdy mužstva na 2,5 m.s-1 (později zcela zakázána) a jízdy materiálu 4 m.s-1.
1945 – 9. 5. první fárání jámou Jindřich I po nucené odmlce, způsobené osvobozovacími boji. Ihned začalo odstraňování válečných škod, zmáhání důlních děl, opravy čerpadel, čerpání důlních vod atd.
1945 – 28. 5. po likvidaci nejvážnějších válečných škod byl provoz dolu obnoven společně se sousedním mateřským dolem Antonín.
1952 – vypracována studie ,,Investiční celek Jindřich RUD“, ve které se začal řešit nevyhovující stav jámy, který byl od poloviny 40. let špatný, mnohdy až katastrofální. Na jámu působily důlní tlaky způsobené dobývacími pracemi, čímž se jámový stvol deformoval a křivil. Často docházelo k zaklesnutí klecí v jámě při pomalé jízdě. Okolní, značně agresivní důlní vody prosakovaly do jámy, destabilizovaly okolní horniny a poškozovaly již tak těžce zkoušenou jámovou výztuž. Údržba byla značně složitá, zdlouhavá a velmi často také nebezpečná. Rozhodovalo se, zda jámu kompletně rekonstruovat v různém rozsahu a provedení včetně povrchových objektů, nebo vyhloubit zcela novou jámu.
1955 – zastaven provoz pneumatického prádla systému Malécot z důvodu zhoršujících se vlastností uhlí. Bylo rozhodnuto dále provozovat jen třídírnu s výkonem 80 t/hod a vyrábět hrubý energetický prach v zrnitostním rozsahu 0 – 18 mm.
1956 – další rekonstrukce třídírny a oběhu vozů koncové stanice lanové dráhy z dolu Antonín.
1957 – schválen projekt na rekonstrukci původní jámy Jindřich I. V průběhu prací však došlo k havárii a závalu. Rekonstrukce byla přerušena a později zcela zastavena. Následovaly další a další dohady jak situaci řešit.
1960 – 8. 11. začátek hloubení nové jámy Jindřich II, 100 m jihozápadně od staré jámy Jindřich I.
1969 – definitivně ukončen provoz jámy Jindřich I. Těžba uhlí byla z hlavní jámy Antonín přesunuta na novou jámu Jindřich II a stará jáma Jindřich I mohla být zlikvidována.
1970 – jáma Jindřich I byla zasypána kusovou hlušinou. V průběhu zásypu se v hloubce cca 400 m vytvořila zátka, pod kterou zůstal určitý úsek nezasypán. Povrchové objekty včetně těžní věže, strojovny a dalších budov byly zlikvidovány.
2015-2016 – rekonstrukce zabezpečení zasypané jámy v úrovni ohlubně s vybudování nové železobetonové krycí desky.
Autor: Petr Kubinský
