Počátky dolování uhlí
Zkušenosti s vyhledáváním a dobýváním užitkových nerostů se v brněnském kraji traduje již od 13. století. Počátek uhelného hornictví je však možno spojovat až s prvními kutacími pracemi v oslavanském Zaklášteří na výchozu uhelné sloje a ražením dvou směrných štol. K této hornické činnosti došlo podle historických údajů koncem roku 1760. Do konce 18. století byly podnikány četné pokusy o těžbu uhlí ve štolách a mělkých jámách, ovšem bez větších úspěchů, ať již z důvodu nezájmu o jeho využití a také pro časté zatápění kutisek. Jako jedny z prvních důlních děl jsou uváděny důl Jánský (hluboký 28 m – později zatopen) v údolí potoka Balinky v Oslavanech a úpadní štola Treppenschacht (Schodová) v obci Zastávka (tehdy Segen Gottes – Boží požehnání).
Rozvoj uhelné těžby v 19. a na počátku 20. století
V prvním desetiletí 19. století byla císařskými dekrety zrušena výsadní feudální práva na těžbu uhlí a zároveň moravské gubernium nařídilo cihelnám v okolí Brna používat ke své činnosti rosicko-oslavanské uhlí. Tyto legislativní zásahy podstatně změnily tehdejší názor na využívání uhlí jako paliva a ve spojení s rostoucí cenou dřeva se toto stalo vyhledávanou surovinou.
Ke zvyšování těžebních i ekonomických výsledků přispěla i možnost zakládání akciových společností a tím sdružování potřebného kapitálu k budování větších důlních celků s potřebným technickým vybavením.
Na přelomu 19. a 20. století bylo ve třech oblastech Rosicko-oslavanské uhelné pánve v provozu více než 20 dolů sdružených do třech oblastí: jižní, střední a severní.
Na těchto dolech bylo zaměstnáno téměř 3000 horníků a více než 100 úředníků (včetně dozorců).
K významnějším dolům v té době patřily:
– Anna
– Jindřich
– Antonín
– Julius
– Ferdinand
– Kukla
– Františka
– Simson
a jejich provoz probíhal v obcích Babice, Oslavany, Padochov, Zastávka a Zbýšov.
Důl Antonín ve Zbýšově byla první svisle ražená jáma (se všemi náležitostmi) v RUD. Její hloubení bylo zahájeno v roce 1846 a v roce 1853 dosáhla hloubky 338 m pod povrchem. V tehdejší době byla jáma Antoním nejhlubším uhelným dolem v Rakousku-Uhersku.
S rostoucím významem černého uhlí a s možnostmi využití jeho produktů v dalších průmyslových odvětvích bylo zde také rozvíjeno koksárenství. U dolu Antonín bylo již v polovině 19. století v provozu 10 koksárenských pecí. S rozvojem těžby uhlí docházelo i k budování dalších koksových baterií a v roce 1917 se vyrobilo na koksovně dolu Simson 45 000 t koksu mimo dalších produktů. Koksárenství bylo ukončeno v roce 1955 v důsledku zhoršené kvality uhlí.
Další pokračování hornické činnosti až do ukončení v roce 1992
Ke zvýšení těžby došlo během druhé světové války. Byla dosažena nejen větším počtem pracovníků (totální nasazení), ale i zaváděním mechanizačních prostředků, hlavně v otvírkových pracech.
Po znárodnění v roce 1950 vznikl národní podnik Rosické uhelné doly v Zastávce u Brna a byl rozdělen na 3 provozy:
1. Důl Julius v Zastávce se závodem Ferdinand, briketárnou a šamotárnou
2. Důl Antonín ve Zbýšově se závody Jindřich, Simson a koksovnou
3. Důl Kukla (přejmenovaný – Nosek) v Oslavanech se závody Františka a Anna
Během dalšího období docházelo k organizačním změnám uvedeného podniku, včetně změn jeho názvu, až ke státnímu podniku Rosické uhelné doly, Zbýšov u Brna, který byl ustanoven od 1.1.1991.
Po válce v roce 1945 dosáhla výše těžby pouze 332 000 t. K jejímu postupnému zvyšování až na 751 000 t v roce 1963 přispěly jak změny dobývacích způsobů, od pilířování k šikmému a směrnému stěnování s úpadní zátinkou, tak i nasazení ocelové výztuže a dobývacích mechanismů.
S rostoucí těžbou a s postupem hornických prací do stále větších hloubek, byla z těžebních a dalších technických důvodů vyhloubena jáma Jindřich II (v blízkosti jam Jindřich I a Antonín) ve Zbýšově. Hloubení bylo zahájeno v roce 1964 a v roce 1969 dosáhl jámový stvol hloubky 1428 m pod povrchem. Tím se stal důl Jindřich II nejhlubším uhelným dolem v bývalé ČSSR, ale podílel se i na hloubkovém prvenství ve střední Evropě. Za zmínku stojí také čtyřlanové automatické těžní zařízení vyrobené v ČKD, jehož těžní stroj byl umístěn v těžní věži ve výšce 37 m.
Od počátku 70-tých let docházelo k postupnému snižování těžby. Těžba revíru byla ukončena v únoru 1992 po záparu ve stařinách dolu Antonín, který byl těžní jámou dolu Jindřich II pro vrchní patra do hloubky 180 m.
Vývoj těžby uhlí v rosicko-oslavanském uhelném revíru
1947 – 449 320 1970 – 607 770
1948 – 496 890 1971 – 591 690
1949 – 510 000 1972 – 515 245
1950 – 524 000 1973 – 462 720
1951 – 560 380 1974 – 418 020
1952 – 588 020 1975 – 387 206
1953 – 596 520 1976 – 386 255
1954 – 588 870 1977 – 361 300
1955 – 612 300 1978 – 335 476
1956 – 620 110 1979 – 289 450
1957 – 630 325 1980 – 221 700
1958 – 643 764 1981 – 239 600
1959 – 659 548 1982 – 238 300
1960 – 680 493 1983 – 243 000
1961 – 703 764 1984 – 243 600
1962 – 731 049 1985 – 241 900
1963 – 751 668 1986 – 237 900
1964 – 718 936 1987 – 238 200
1965 – 647 296 1988 – 237 000
1966 – 676 384 1989 – 196 250
1967 – 617 826 1990 – 140 850
1968 – 604 657 1991 – 90 345
1969 – 601 453 1992 – 4 870 (ukončení těžby)
