Důl č. X v Nučicích

V roce 1915-1921 byla zahájena výstavba nového dolu původně pojmenovaného „Ida” – podle důlních měr – a později byl pojmenován na důl č. X Nučice. Důl byl situován asi uprostřed mezi dolem č. III Nučice a č. VI Krahulov. Pro vytěžení ložiska byla vyhloubena kolmá jáma v podloží. Současně byly postaveny pražící pece. Důl byl jakýmsi centrálním dolem, pod jehož závodní správu spadaly všechny ostatní nučické doly.

Těžba na dole byla zastavena k 1. dubnu 1964 a do konce roku 1964 byl důl zlikvidován spolu se všemi přilehlými dolovými úseky. K likvidaci došlo po ekonomickém vyhodnocení těžby a zpracování rudy, kdy se došlo k tomu názoru, že ložisko nelze vydobýt hospodářsky odůvodněným způsobem tak, aby zbytky rudy ze stařin byly racionálně vydobyty, jak ukládá horní zákon.

Ložisko dolu č. X bylo vytěženo až na 49. patro prvním hloubením ze 40. patra jako základního těžního horizontu jámy č. X. V západní části důlního pole bylo ložisko otevřeno pod úrovní 40. patra II. hloubením na 50. p. a z 50 p. byl vyražen nadložní překop v délce 230 m jako základna pro vrty, kterými bylo sledováno možné pokračování ložiska do hloubky. Výsledek byl negativní. Byla proto z II. hloubení rozražena patra směrem východním na délku 150 m až k poruše, která odděluje tento úsek od další, směrem do nadloží vysunuté kry, jež byla otevřena z 50. patra vyražením komína na 40. patro. Na tento komín byla také do roku 1964 vyrubána na základku, protože celý úsek ložiska pod 40. patrem je v ohradníku ČSR Beroun-Praha a státní silnice Krahulov-Loděnice.

Úsek ložiska blíže II. hloubení byl do roku 1964 vytěžen v rozmezí pater 48.-42., rovněž na sypanou základku.

Uvedený ohradník, který byl stanoven výnosem BH v Praze č. 3692 ze dne 14. 4. 1945, zahrnující část ložiska nad 40. patrem, a to až zhruba na 29. patro v oblasti bývalé IX. svážné a bylo proto v tomto úseku ložisko dobýváno na sypanou základku. Mezi 29. patrem a povrchem v oblasti IV. sv., VII. sv. a X. sv. východ i západ bylo dobýváno v rozmezí let 1933 až 1957 ve stařinách. Doprava byla vedena na X. svážnou a z ní přes XII. svážnou na 40. patro.

Jako útěková cesta z tohoto úseku ložiska a prakticky celého důlního pole dolu X sloužily komíny, vyražené ze 40. patra podél XII. svážné, úsek 26. patra k X. svážné a komín podle X. svážné na 17. patro a odtud pak soustava komínů až na povrch. Ve větracím systému sloužila tato díla po celý rok jako výdušná.

Úvodním dílem pro tento důl byla jáma č. X v podloží, hluboká 206,45 m, s kruhovým průřezem o průměru 3,3 m, vyztužená betonovými tvárnicemi typu Neubauer. Byla opatřena dvěma těžními, lezným oddělením a oddělením pro potrubí a kabely. Byla v provozu až do zastavení těžby a byla na ni soustředěna těžba po 40. patře z vlastního důlního pole a zbytku pole dolu Krahulov a po 13. patře zbytek těžby z pole Vinice. Obstarávala jízdu mužstva a sloužila jako vtažná.

Od roku 1961 po postupném vyrubání zásob v důlním poli Vinice byla spolu s úklonnou jamou v Jinočanech posledním úvodním dílem, kterým bylo také těženo. Větší koncentrace těžby nebyla možná, protože velká směrná délka důlního pole, tektonika a velký rozsah stařin nedovolovaly při malém rozsahu zásob a malé těžbě nákladnější propojení důlními díly.

Těžní stroj byl systému Ward-Leonard, výrobek Teplické strojírny. Dva bubny o průměru 2400 mm, šíře 1000 mm, těžební rychlost 6 m/sec. Kompresor Atmos 4×210/170, výkon 13 m3, ČKD, stojatý — výkon 15 m3. V dole tři čerpadla – 600 1, 1000 1, H 300 a 1000 1, H 250 1. Všechna čerpadla byla umístěna v čerpací stanici na 40. patře. Klece byly jednopatrové pro jeden vozík. Váha prázdného vozíku činila cca 350 kg, plného rudy cca 1250 kg. Klecí smělo jet nejvíce šest lidí, rychlost jízdy mužstva 6 m/sec.