Koncem 17. století se v březohorských dolech opět zahajuje hornická činnost. Obnovuje se příbramský horní úřad (1689) s rozšířenou působností na dolování v Jílovém u Prahy, Novém Kníně a v Kašperských Horách. Příbram má opět hormistra a stává se jím znamenitý bánský odborník Jakub Bittner. Jeho usilovná snaha o řádný chod a i průzkum březohorského ložiska se nesetkala s porozuměním a to především pro nedostatek finančních prostředků a dříve, než mohl svůj um i velkou životní praxi uplatnit, umírá (1705). Na jeho návrh byla do Příbrami vyslána komise (1693), v níž byl také známý slavkovský hormistr Ignác Antonín Putz. Slavkovský hormistr doporučil, aby nad městským rybníkem v Příbrami byla založena Dědičná štola, která by odvodňovala přítoky důlních vod do březohorských dolů. S ražbou Dědičné štoly se započalo v r. 1708, zároveň s ní byla ražena Novoroční štola, později nazývaná štolou Zikmundovou. Tato štola byla ražena poněkud výše a severněji než Dědičná štola od městského rybníka. Novoroční štola, nejpravděpodobněji sledovala Zikmundova žílu a po překřížení Dědičnou štolou byla vyřazena z provozu.
Ražba Dědičné štoly byla prováděna v době, kdy příbramský horní úřad vedl hormistr Jiří Antonín Pusch. Pod jeho vedením bylo při příbramské oblasti založeno nové těžařstvo a názvem “Těžařstvo Karla Boromejského”. To také, kromě malého soukromého těžařstva, které kutalo na odžilku Sv. Anny, bylo jediným, které v první polovině 18. století provádělo intenzivní báňskou činnost v březohorských dolech.
Dědičná štola, která od r. 1730 byla nazývána štolou Karla Boromejského, ústí severně pod příbramským nádražím a vody z ní vytékající, jsou vedeny kanalizací do Dolní Obory. Štola je do vzdálenosti 81 m od ústí klenutá, ve 311 m od ústí se člení do dvou chodeb až na křížení se žilou Zikmund ve vzdálenosti 531 m od ústí, kde se chodby opět sbíhají. Souběžná chodba s Dědičnou štolou je křivolaká a jedná se s největší pravděpodobností o Novoroční štolu, kterou byla vyřizována žíla Zikmund. V místech, kde dochází k rozdvojení chodeb, byla krátce vysledována cca 15 m mocná nepojmenovaná žíla s obsahem sfaleritu, galenitu, vápence, ocelku a křemene.
