Úvod Doly a revíry OKD Stručný přehled hornické činnosti v Petřvaldě a okolí

Stručný přehled hornické činnosti v Petřvaldě a okolí

905
0
Dul-Julius-Fucik-Petrvald

Ve vývoji hornické činnosti lze v petřvaldské dílčí pánvi (PDP) vysledovat tři hlavní druhy, a to kutací činnost, podpovrchové mělké dobývání a hlubinné dobývání.

Kutací činnost sloužila zájemcům o těžbu uhlí k vyhledávání, za pomoci kutacích jam, nadějných kamenouhelných slojí a na podkladě jejich nálezu získání od státu propůjček důlních polí, opravňujících k dobývání.

Na území s mělce uloženými slojemi pod povrchem obvykle navazovalo na kutací práce vlastní dolování, které lze označit jako podpovrchové mělké, představované hlavně štolovým způsobem a na přechodnou dobu i šachticovým způsobem těžby. Stolový způsob dolování v PDP využíval k otevření slojí hlavní – dědičnou štolu, založenou v úbočí hornického terénu, raženou subhorizontálně (téměř vodorovně), s nepatrným sklonem pro odvod vody. Uhelné sloje byly dobývány v úseku mezi povrchem a horizontem této štoly, případně do určité menší hloubky pod štolou. Dobývky ve slojích a důlní díla byla odvětrávána přirozeným větrním prouděním za pomoci štoly, větrních jam a světlíků, které v mnohých případech sloužily i pro chůzi lidí, těžbu uhlí a dopravu materiálu. Při šachticovém dolování, které existovalo po krátkou dobu před štolovým dolováním, byly všechny uvedené funkce zabezpečovány pomocí mělkých jam – šachtic. S ohledem na problémy s důlními vodami, důlními plyny a odvětráváním se mohl tento způsob uskutečňovat v okolí šachtic jen v malém plošném rozsahu.

Hlubinný způsob dolování využíval k otevření hlouběji uložených slojí svislých důlních jam. S narůstající hloubkou dobývání byly zvětšovány průřezy a vybavení jam a jejich funkce se specializovaly na vtažné, těžní, odvodňovací, větrní. V místech probíhajícího štolového dolování na něj navazovalo bez přerušení hlubinné dolování.

Kutací činnost

Kutací činnost v PDP započala ve 30. letech 19. století hloubením kutacích jam pro vyhledám dobyvatelných uhelných slojí. Nálezy uhlí v místech vrcholu karbonské elevace, v blízkosti povrchu byly již údajně známé předtím. Uhlí bylo zjišťováno např. i při hloubení studní. O jeho případném využívání není však nic doloženo.

V případě úspěchu kutacího díla byl majitelem kutacího oprávnění požádán zastupující státní orgán o udělení propůjčky důlních měr a pak bylo započato v určitých místech s dolováním. Kutací činnost pomocí jam započala, jak bylo uvedeno, ve 30. letech a doznívala v 70. letech minulého století.

Mělké podpovrchové dolování

Při počátcích dolování bylo využíváno některých úspěšných kutacích jam, které byly pak nazývány náleznými. S jejich pomocí byla prováděna těžba uhlí nejprve, tzv. šachticovým způsobem, ale jen na přechodnou dobu. Těžba tímto způsobem je doložena na jámě Florentina v r. 1837.

Za krátkou dobu bylo přistoupeno k přechodu na štolové dolování vyražením Martinské dědičné štoly v letech 1838-1841.

Podpovrchové mělké dolování lze rozdělit na dvě etapy:

  • šachticové dolování v údobí 1835-1842 (odhad)
  • štolové dolování v údobí 1842-1874 (odhad)

Podpovrchové mělké dolování trvalo cca 40 let.

Hlubinné dobývání

Za účelem využití známých, hlouběji uložených slojí, bylo zanedlouho po započetí štolového dolování přikročeno k hlubinnému dolování, a to nejprve založením hlubinné jámy Jindřich (později zvané hr. Deym) v r. 1844 a v tom roce také započala na ní těžba. Následně vznikaly další doly. Těžba potom trvala s dobovými výkyvy téměř až do konce 90. let 20. století.

Úplné ukončení těžby v celé dílčí pánvi z důvodu realizace útlumu pro neefektivnost těžby proběhlo dne 2. 3. 1998, kdy byl vytěžen poslední vůz uhlí. Hlubinná těžba probíhala více než 150 let.

Během této doby proběhlo v letech 1844-1912 údobí postupného zakládání nových dolů, za účelem zvyšování těžebních kapacit. Toto údobí trvalo 68 let.

Pak následovalo v letech 1913-1967 údobí, kdy počet dolů zůstával stejný a zvyšování těžebních kapacit bylo dosahováno rekonstrukcemi stávajících dolů a jejich prohlubováním na další patra. Toto údobí trvalo 55 let.

Posledním údobím, které probíhalo od r. 1967 do r. 1998, bylo údobí postupného zastavování a likvidace dolů, a to jednak z důvodu vyčerpání dostupných (otevřených) uhelných zásob a jednak z důvodů ekonomických. Úbytek těžebních kapacit byl po určitou dobu do značné míry kompenzován velkými investicemi do rekonstrukcí zbývajících dolů, s postupem otvírky uhelných zásob směrem do hloubky i šířky, a to i do polí dříve likvidovaných dolů. Toto údobí trvalo cca 40 let.

Nejkratší fází tohoto posledního údobí hlubinného dobývání byl nebývale rychlý útlum těžby, který započal vyhlášením vládou dne 1.1. 1995. Předtím probíhal dílčí útlum na dole Ludvík, který ukončil těžbu v r. 1992. Ukončení likvidace jam dolu Fučík bylo realizováno do r. 2001. Útlum těžby byl nařízen vládou a byl vyvolán obtížnými báňsko-technickými podmínkami dobývání a v důsledku toho vysokými těžebními náklady. K tomu přispívaly odbytové potíže.

Souhrnný popis vývoje hornické činnosti v PDP

V petřvaldské dílčí pánvi OKR proběhl úplný cyklus hornické činnosti, který započal hloubením kutacích jam ve 30. letech 19. století, pokračoval mělkým podpovrchovým dolováním, k němuž se v krátké době připojilo hlubinné dobývání, které trvalo převážnou dobu existence hornické činnosti. Dobývání bylo náhle ukončeno útlumem těžby s velmi rychlým průběhem.

Jednotlivé druhy hornické činnosti probíhaly v těchto údobích:

  • hloubení kutacích jam v údobí 30. až 70. let min. století, tj. cca 50 let
  • mělké podpovrchové dolování v údobí 1835-1875 (asi), tj. cca 40 let
  • hlubinné dobývání v údobí 1844-1998, tj. 155 let

Jednotlivé druhy hornické činnosti se vzájemně překrývaly. Celá hornická činnost trvala více něž 160 let, nejdéle trvala hlubinná těžba.

Dobývání v uvedeném dlouhém období probíhalo v důlních polích 8 dolů. Údaje o trvání hornické činnosti jednotlivých dolů uvádí následující tabulka.

Pořadí č. Důl Založení (rok) Počátek těžby Ukončení těžby Rok likvidace
1 Jindřichovo štěstí 1835 1836 asi 1875
2 Jindřich 1844 1844 asi 1880 1928
3 Evžen 1862 1862 1972 1973-1974
4 Hedvika  1872 1879 1975 1979-1980
5 Ludvík 1898 1914 1992 1995-1996
6 Žofie 1871 1874 1998
7 Václav 1899 1902 1967 1973
8 Pokrok (Fučík 1) 1912 1914 1998 do 2010

Tab. 1 Údobí hornické činnosti na dolech PDP

První propůjčka důlní míry byla udělena dne 13. 1. 1835 na základě nálezu dobyvatelné sloje na jámě Bedřich. Míra měla normalizovanou výměru 4,5 ha a nesla jméno Jakub. Výměry ploch později propůjčených důlních polí jsou podle stavu v průřezových letech uvedeny v tabulce č. 2.

 

Stav v roce Plocha (km2)
1885 11,7
1898 11,8
1930 22,7
1950 27,9
1987 46,2

Tab. 2 Rozloha důlních propůjček v PDP
 
Na zvětšování plochy důlních propůjček mělo vliv kromě zvyšování počtů dolů i zvětšování produktivní plochy uhlonosného karbonu, s postupem dobývání do hloubky.

Základní součástí dolového celku byly důlní jámy případně štoly. Počet jam v důlních polích jednotlivých dolů uvádí tabulce č. 3.

Pořadí č. Důl (obvod) Kutací jámy Štolové jámy Hlubinné jámy Celkem po odečtu jam s vícero využitím %
1 H. Larisch-Mönnich 22     16 (= 22-6) 25,4
2 Jindřichovo štěstí   14   10 (= 14-4) 15,9
3 Jindřich     5 3 (= 5-2) 4,7
4 Evžen     5 5 7,9
5 Hedvika 2   4 6 9,5
6 Pokrok     2 2 3,2
7 J. Zwierzina 8     7 (= 8-1) 11,1
8 Žofie     8 8 12,7
9 Václav     4 3 (= 4-1) 4,8
10 Ludvík     3 3 4,8
Součet   32 13 31 63 (= 77-14) 100

Tab. 3 Počty jam v kutacích obvodech a a důlníc i polích jednotlivých dolů v PDP
   
Celkový počet jam byl 63. Nejvíce jam se nacházelo ve sloučeném území kutacího pole H. Larische-Mönnicha a důlního pole Jindřichovo štěstí. Ve většině případů se jednalo o jámy mělké, což je dáno druhem hornické činnosti. Kromě jam byla v důlním poli Jindřichovo štěstí vyražena dědičná štola (o délce 2,7 km) a v důlním poli Žofie základková štola.

Jámy, které byly vyhloubeny v průběhu hornické činnosti, se nacházely převážně na území okresu Karviná a z malé části na území města Ostravy. Počty jam podle jednotlivých katastrálních území uvádí tabulka č. 4. Největší počet jam se nacházel v k.ú. Petřvald, a to 36 a dále v k.ú. Poruba, a to 20. Katastrálním územím Petřvald, Poruba a Rychvald procházela dědičná štola Martinská.

Katastrální území Počet jam  Poznámky
I. město Ostrava    
1. Radvanice 3  
2. Michálkovice 1  
II. okres Karviná 2  
1. Orlová 2  
2. Petřvald 36  
3. Poruba 20 1 štola
4. Rychvald 1 1 štola
Celkem 63 2 štoly

Tab. 4 Počet jam v Petřvaldské dílčí pánvi OKR

V průběhu hornické činnosti z různých příčin (zejména politických změn ve státě, dotýkajících se předmětného území) docházelo ke změnám pojmenování u většiny dolů. Změny jsou zachyceny v tabulce č. 5.

Název poslední Název předchozí Název původní
Deym hrabě Deym (asi do r. 1920) Jindřich (asi do r. 1900)
Václav Alpinka (do r. 1927) Důl 1
Čs. pionýr Evžen (do 13.9.1952) Jakub
Žofie    
Hedvika   Albrecht (do r. 1925)
Ludvík    
Julius Fučík  Pokrok (do r. 1951) Habsburk (do r. 1920)

Tab. 5 Změny v pojmenování dolů

S rozvojem báňské techniky a technologie, zejména v důlní dopravě, docházelo ke zvětšování důlních polí jednotlivých dolů a jejich slučování. Údaje o nich jsou uvedeny v tabulce č. 6.

Základní důl Připojený důl Datum Spojený důl
Evžen Jindřich asi r. 1880 Evžen
J. Fučík (Pokrok) Hedvika 1.1.1953  J. Fučík
Václav Čs. pionýr 1.1.1955 Čs. pionýr
J. Fučík Ludvík 1.4.1963 J. Fučík
Čs. pionýr Žofie 1.1.1963 Čs. pionýr
J. Fučík Čs. pionýr 1.1.1970 J. Fučík

Tab. č. 6 Slučování dolů

Téměř všechna sloučení dolů proběhla po r. 1950. Od r. 1953 došlo během 17 let k úplnému sloučení, jak po stránce organizační, tak i po stránce hornické, všech dolů v PDP v jeden velkodůl, zajišťující využívání uhelných zásob z celé dílčí pánve, vč. likvidace neefektivních důlních provozů.

Skutečnosti dokládají velký rozsah proběhlé hornické činnosti v petřvaldské části OKR, soustředěné v území o rozloze 46 km2. Těžební činnost probíhala po dlouhou dobu, a to od r. 1835 nepřetržitě až do r. 1998, tedy více než 160 let. Těžba kamenného uhlí byla prováděna 8 doly, vč. jednoho dolu štolového. V území bylo vyhloubeno 63 důlních jam, z nichž mnohé dosahovaly hloubku několika set metrů, nejhlubší z nich téměř 1000 m. V rámci štolového dolu byla vyražena dědičná štola o délce 2,7 km, druhá nejdelší v OKR. Uhelné zásoby byly vytěženy z větší části až do hloubky téměř 1000 m pod povrchem. Těžba uhlí byla po celou dobu značně efektivní, díky příznivým úložním podmínkám a značně velkému uhelnému bohatství, kromě posledního údobí, kdy musela být z důvodů vysokých těžebních nákladů a odbytových potíží urychleně utlumena.

Hornická činnost byla největším činitelem, který velkou měrou v průběhu 19. a 20. století přetvářel krajinu v petřvaldské části OKR a ovlivňoval život v ní. Provoz dolů byl krystalickým jádrem pro vznik a rozvoj dalších provozů, stavební a další činnosti a rozvoj infrastruktury.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..