Úvod Doly a revíry RD Jeseník Historie ložiska Kronfelzov

Historie ložiska Kronfelzov

759
0
Grafitova-sloj

Hornická minulost je v severomoravské grafitové oblasti bohatá. Nejstarší zprávy o dobývání grafitu pocházejí z 18. století. Povrchová těžba pinkami na výchozech ložiska přetrvala do roku 1828, kdy obchodník Bühl ze Starého Města zahájil hlubinnou těžbu v dolové míře Caroli (Branná).

V následujících létech dochází k rozkvětu těžby na řadě lokalit. Je to především ložisko Baderberg v Branné a ložisko Alois v Malém Vrbně. Začátkem 20. století je kromě těchto velkých lokalit v provozu i několik menších, jako Vohrwerk v Branné a od roku 1940 Herman v Malém Vrbně. Ostatní pokusy o těžbu byly bezvýznamné a zanikly. Těžaře představovaly dvě firmy: Alberti a M.A. Bühl. Společnost Alberti vybudovala v r. 1897 mokrou úpravnu v Malém Vrbně dle projektu chemika F.Lengra a bánského inženýra Kretschmera. Druhá firma buduje v této době úpravnu v Branné (dříve Kolštejn). Po 1. světové válce se obě společnosti spojují. Výše výroby grafitového koncentrátu byla ovlivňována hospodářskou situací. V průměru bylo vyráběno na obou úpravnách 5000 t koncentrátu, v období 2. světové války až 8000 t.

Po roce 1945 připadly tuhové doly znárodněním Příbramským rudným dolům. Od roku 1950 do roku 1954 Tuhovým dolům Netolice, od roku 1954 do roku 1958 MTRD Šumperk, od roku 1958 RD Jeseník. V tomto období byly dotěženy zásoby nad úrovní štoly Hubert (Baderberg) v Branné, kde byla těžba zastavena v roce 1972. V roce 1954 byla v Malém Vrbně zahájena ražba Nové Jámy s geologickým průzkumem na úrovni 2. p., – 50m pod starými vytěženými štolami Alois a Heřman. Geologicko-průzkumné práce byly uzavřeny závěrečnou zprávou schválenou KHZ. Těžební práce zde byly z ekonomicko-provozních důvodů zastaveny v r. 1967 a ložisko bylo dáno do likvidace. Těžba byla převedena na nově ověřené ložisko Velké Vrbno.

Toto ložisko bylo těženo od roku 1967 do roku 1970, kdy bylo rovněž dáno do likvidace. Zbývající zásoby byly odepsány. V letech 1969-1972 probíhala doplňková těžba na ložisku v Malém Vrbně, kde bylo v menším rozsahu těženo z nebilančních bloků 102 a 104 C2H nad úrovni sterá štoly Heřman. Tato těžba byla vyvolána omezeným rozsahem ložiska Velká Vrbno a jeho dotěžením v roce 1970. V létech 1971-2 se dostává těžební závod do kuriózní situace, kdy nemá evidovaná žádná bilanční zásoby a plánovanou vsázku zajišťuje z nebilančních bloků na ložisku Heřman, z geologicko-průzkumných prací na lokalitách Kronfelzov a Konstantin a odběrem technologického vzorku na lokalitě Konstantin. V roce 1973 tato situace pokračuje s tím, že byla zastavena těžba na ložisku Heřman a zintensivněn geologický průzkum na lokalitě Konstantin. V tomto roce byl také ukončen GP na předmětné lokalitě Kronfelzov. Situace se začala normalizovat až v roce 1974, kdy byla uzavřena 1. etapa GP na ložisku Konstantin.

Grafitové sloje na lokalitě Kronfelzov nebyly v minulosti dotčeny těžbou, i když zde byly stanoveny důlní míry (Amálie I, II, III, IV). Při báňském geologickém průzkumu byla nalezena pouze průzkumná šachtice do hloubky 10-15m s ověřovací slednou chodbou v úrovni sledné S 1. Jde zřejmě o náleznou šachtici z minulého století, nutnou pro schválení dolové míry.

Geologický výzkum celé oblasti začíná pracemi Wernerova spolku. M.V. Lipold (1860) jako první poukazuje na primární spjatost grafitických hornin s okolními horninami. Petera (1859), Q. Stache (1860) se zabývali polohami amfibolitů i jiných bazických těles ve staroměstském svorovém pásmu. Bazickými horninami, stratigrafií, tektonikou spolu s geologií grafitových ložisek se zabýval F. Kretschmer (1897, 1917). Tento autor je první badatel, který se hlouběji zabýval problémy grafitových ložisek. Provedl první skutečný geologický průzkum, spojený s geologickým mapováním (1897).

Z osičích autorů, pracujících v předmětné oblasti, je nutné uvést F. E. Suesse (1912, 1926), L.Kölbla (1927), E. Bederkeho (1929) a L. Waldmana (1944), kteří vesměs diskutovali regionálně geologické a tektonické problémy. Geologickou stavbou oblasti se zabýval po 2. svět. válce K. Zapletal (1947, 1950), V. Zoubek (1946, 1947), hlavně P. Květoň (1950, 1951), který podal geologickou syntézu zájmové oblasti, která se stala podkladem pro intenzivní vyhledávání nových ložisek v následujících létech.

V oblasti ložiska Kronfelzov byla v r. 1972 spolu s celým obvodem velkovrbenské grafitové série provedena geofyzikální měření Ústavem pro výzkum rud Kutné Hora metodami spontánní polarizace, magnetika, radioaktivní měření (beta a gama záření) a na dvou profilech odporové měření. V r. 1964 a 1965 bylo provedeno nové měření metodou SP (Geofyzika Brno – Sklenčka). Na tyto práce navázali geologové GP Ostrava v r.1966-67 detailizací SP a prováděním lehkých báňských prací na výchozu ložiska.

Na lokalitě Kronfelzov bylo provedeno 164,0 m strojních vrtů, dále šachtice 2,5 m2, kopané sondy a rýhy. Celá akce byla provázena řadou nejasností. Již GF měření z r. 1964-65 ukázalo po vykopání rýh určité nedostatky v interpretaci, zvláště v oblasti Kronfelzova. Skutečné výchozy jsou posunuty o 50m na SZ od průběhu minima, rovněž počet slojí není jasně určen. Provedeny povrchový vyhledávací průzkum v zásadě vyřešil směrné rozšíření slojí na povrchu, chemismus jednotlivých slojí v oxidační zóně a částečně mocnosti na výchoze.

Naprosto neujasněná zůstala stavba ložiska do hloubky, počet slojí (zda jde o několik ložisek nebo jedno zvrásněné), chemizmus do hloubky a zvláště hloubka oxidační zóny a jakost primární zóny. Vyhodnoceno bylo 24 800t kat. C2 s těmito průměrnými obsahy:
C: 39,74 %
Sp.l.: 43,89 %
S: 0,19 %

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..