Úvod Doly a revíry RD Příbram Ložisko mědi Tisová u Kraslic

Ložisko mědi Tisová u Kraslic

738
0
dul-tisova

Ložiskový revír Tisová se nachází v severním okolí Kraslic, v západočeském kraji v okrese Sokolov, v úzkém údolí mezi Tisovou a Zelenou horou. Ložisko Cu kyzové formace Tisová spolu s kyzovými ložisky Jesenické metalogenetické subprovience patřilo mezi důležitá ložiska Cu (Ag) rud České republiky.

Počátek hornické činnosti je historicky doložen rokem 1370, kdy bylo město Kraslice povýšeno Karlem IV. na horní město. Největší rozsah dobýváni v historické době byl v 15. a 16. století. Krátkodobé oživení hornictví bylo pak počátkem 18. století.

Cílevědomá báňská otvírka ložiska souvisela však až se vznikem společnosti Klingenthal-Graslitzer Kupferbergbauwerkschaft zu Klingenthal v roce 1899. Jáma August Erhard na německé straně, včetně výstavby úpravny a jáma Helena na české straně hranic vytvořily spolu se spojovacím překopem v úrovni patra – 150 základní koncepci otvírky a provozuschopnosti měděného dolu. Hornická činnost však byla v důsledku světového poklesu cen mědi krátkodobá a v roce 1913 byl revír opuštěn.

V poválečném období od roku 1950 bylo ložisko ověřováno více průzkumnými organizacemi. Pozitivní výsledky Geoindustrie Praha, závod Stříbro, ověřily v letech 1967-69 cca 3,7 mil. tun Cu rudy. Následně zpracovala GIP projekt báňského průzkumu etapy průzkumných prací (PP), s cílem báňského ověření vrtným průzkumem zjištěných zásob. Projekt byl schválen, báňské práce měly zajišťovat Rudné doly n.p. Příbram, které se záhy staly i nositelem průzkumného úkolu. Předběžný průzkum byl zahájen v roce 1971 a probíhal současně s těžbou. V roce 1973 však byla těžba na ložisku z důvodu nutné celkové rekonstrukce dolu zastavena.

Důvod rekonstrukce a výstavby dolu byl opodstatněn existenci 3,7 mil. tun nových zásob měděné rudy o obsahu přes 1 % Cu a oprávněným předpokladem ověření dalších zásob v hlubších částech ložiska. Dalším a neméně pádným argumentem pro nutnou celkovou rekonstrukci byl špatný technický stav povrchových zařízení, těžní věže, zastaralý těžní stroj atd. Pro celkový obraz nutno dodat, že i stav některých důlních děl byl nevyhovující a odporoval báňským předpisům. Z hlediska profilu a výztuže ani samotná jáma Helena už neodpovídala potřebám a novým podmínkám provozu.

Rekonstrukce a výstavba dolu Tisová úzce souvisela s celkovou koncepci investiční výstavby těžebně úpravenského komplexu pro zpracování Sw rudniny, v podobě nového závodu Stannum v Horním Slavkově. Závod byl budován s cílovou kapacitou 400 k/rok těžby a úpravy Sn, W rudniny. Ložisko Tisová nemělo vlastní úpravnu, a proto rubanina z Tisové byla od roku 1959 dopravována nákladními auty a zpracována vedle cínowolframové rudy na samostatné flotační lince v úpravně Krásno. Po projednání investiční výstavby nového závodu, spočívala první etapa stavby v intenzifikaci úpravny tak, aby bylo možné zpracovat ročně 150 kt Sn, W rudniny z ložiska Krásno a 70 kt z ložiska Tisová. Navržené řešení umožnilo dosažení tehdejších limitních nákladů na výrobu měděného koncentrátu z Tisové a Sn,W koncentrátu z ložiska Krásno.

Limitní náklady podle vládního usnesení ze r. 1965 byly pro závody v těžbě:

21 000,- Kčs na 1 tunu mědi v koncentrátu
78 000,- Kčs na 1 tunu cínu v koncentrátu.

Proto zájmem těžaře, t j. Rudných dolů n.p. Příbram (vzhledem ke značné závislosti nákladů na měděný koncentrát na objemu výroby) bylo řešit dosažení limitních nákladů zvýšeným objemem těžby a výroby. V případě ložiska Tisová šlo o vytěžení a zpracování 70 kt/rok oproti dosavadním zhruba 40 kt/rok. Navýšení těžby by zajišťovalo výrobu 400 tun kovu Cu v koncentrátu za výše uvedené limitní náklady.

Pokud by vedl již citovaný báňský průzkum, etapy PP k možnosti navýšení těžby na 150 kt/rok, uvažovaly RD n.p. Příbram s výstavbou úpravny, pro zpracováni Cu rubaniny přímo na ložisku. Tím by došlo k zásadní úspoře přepravních nákladů Tisová – Krásno (vice než 99 % přepravních objemů tvořily náklady na přepravu hlušin).

Bohužel k obnově těžby na ložisku od jejího ukončení v roce 1973 již nedošlo.

Realizace průzkumného záměru ověřit báňsky vrtné zásoby trvala od roku 1971 až do roku 1989, tedy takřka 20 let. Vzhledem k tomu, že se jednalo o průzkum malého a technologicky poměrně jednoduchého ložiska, bylo by takové časové rozpětí pro jiné než centrálně řízené hospodářství nepochopitelné a neúnosné.

Geologický průzkum etapy PP byl ukončen závěrečnou zprávou s výpočtem zásob ke stavu k 1.7. 1989. Kromě zásob mědi byly ve většině bloků jak bilančních, tak i nebilančních vyčísleny ještě zásoby stříbra a zlata a ve dvou blocích i zásoby kobaltu.

V závěru roku 1989 zpracovaly RD n.p. Příbram projekt podrobného průzkum ložiska, který řešil i severní část ložiskové zóny vyjmuté z etapy PP. Projekt však již nebyl schválen s ohledem na usnesení vlády ČSFR č. 440 ze dne 21.6.1990 o řešení rudného hornictví a vyhlášeni útlumového programu pro odvětvi rudného hornictví k 1.7.1990. Ztrátou státní subvence nebylo již možno, také vzhledem k nutným investicím do dolu, úpravny, odkaliště atd., uvažovat s těžbou.

Proto byly zásoby Cu rud na základě žádosti RD Příbram s.p. odepsány. Důvodem odpisu byly skutečnosti odpovídající ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky ČBÚ č. 96/1988 Sb. – vydobytí není hospodářsky účelné, zásoby ztratily hospodářský význam. Způsob odpisu zásob byl převodem ze zásob bilančních do nebilančních.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..