Největším báňským podnikem na jihovýchodním okraji chomutovské oblasti byl Důl Boží požehnání, který ležel přibližně 500 m východně od Údlic. Historie dolu Boží požehnání začala již v 50. letech 19. stol., když hraběnka Buquoyová na skupině propůjčených měr na katastru Údlic otevřela poměrně moderní báňský závod, který po ní dostal jméno Gabriela. Jeho hlavními díly byly dvě 60 a 70 m hluboké šachty Gabriela a Jiří. Na začátku 70. let hraběnka Buquoyová po úpadku svých železáren prodala tento důl za 11.500 zlatých Duchcovské cukrovarnické společnosti, která byla majitelem cukrovaru, vybudovaného v r. 1856 mezi Údlicemi a Přečaply. Tím se také vytvořily i příznivé podmínky pro další rozvoj báňských prací. Na dolu bylo tehdy zaměstnáno 20 až 30 horníků, kteří těžili ročně asi 5.000 t uhlí.
Původním centrem zdejšího provozu byla šachta Gabriela, která ležela asi 150 m V od cukrovaru, ale po vydobytí tohoto pole se hlavní práce přesunuly na novou asi 60 m hlubokou jámu Viktor, která byla s mateřským závodem spojena asi 800 m dlouhou vlečkou. Od té doby se tento důl jmenoval Viktor. Za I. světové války, která omezila výrobu potravinářského průmyslu, provoz dolu Viktor značně stagnoval a k jeho určitému rozvoji došlo teprve za uhelné konjunktury v r. 1920. Novým majitelem tohoto dolu, přejmenovaného na Boží požehnání, se stalo Hnědouhelné těžařstvo v Chomutově, které pak pokračovalo na skupině měr směrem k Údlicům v porubu dvou slojí o mocnosti 1,4 až 1,8 m. Uhelná těžba vzrostla zprvu až na 20.000 t ročně, ale později se stabilizovala na výši 12.000 až 13.000 tun. Průměrný stav osazenstva se pohyboval mezi 60 až 70 muži. Důl Boží požehnání byl zastaven na sklonku r. 1932 pod tlakem blížící se hospodářské krize. Na jeho dolovém poli se v průběhu historického vývoje vydobylo kolem 1,25 až 1,5 miliónu tun uhlí.
