Historicky nejvýznamnějším báňským závodem v uhlonosném terénu jižně od Chomutova byl důl s poetickým názvem Sirius. Třebaže tento důl, položený asi 0,5 km severně od Března, byl otevřen fakticky až po 1. světové válce, na jeho dolovém poli existovalo již v 19. stol. několik menších nákladnických provozů, konkrétně Jan Křtitel, Barbora a další. Po jejich zániku byl na tomto komasovaném hornicky téměř nedotčeném poli firmou Lagler z Ústí nad Labem a Severočeským uhelným těžařstvem založen v r. 1920 důl Sirius. Hlavní porubné práce na tomto dole, na němž bylo zaměstnáno kolem 10-30 horníků, se soustředily do někdejších měr Barbora na 250 cm sloj, která zde probíhá v hloubkách 20 až 40 m pod povrchem. Na rozdíl od ostatních dolů podkrušnohorské pánve, se uhlí odtud netěžilo na povrch šachtou, nýbrž pomocí úklonné asi 450 metrů dlouhé štoly, do níž byla v r. 1921 zabudována lanovka, kterou se pak dopravovalo dále do třídírny.
Po počátečním poměrně rychlém rozmachu báňského provozu došlo vlivem zhoršující se kvality zdejšího uhlí po několika letech k jeho silné stagnaci. Proto firma Lagler prodala v r. 1925 Sirius za výhodných podmínek československému státu za cenu 2,200.000 Kč. Státní montánní správa totiž počítala s tím, že důl Sirius, jehož míry navazovaly na rozsáhlý komplex kutisek, získaný státem od firmy Lanna již v dřívější době, bude nejvhodnějším východiskem projektovaného geologického a hornického průzkumu tohoto terénu. Při otevření dolových měr Jan západně od těžné štoly Sirius se však zjistilo nejen to, že zde uhelná sloj následkem dislokace nabývá poměrně strmého úklonu, nýbrž i to, že se zde vyskytuje 0,5 až 20 metrů mocná vrstva kuřavky, bez jejíhož předběžného odvodnění nelze přistoupit k těžbě tohoto ložiska. Poněvadž se zároveň na trhu značně zhoršil i odbyt uhlí, byl provoz dolu Sirius, který byl tehdy pasívní více 500.000 Kč, v březnu 1932 zastaven. Na dole Sirius se za dobu jeho existence vytěžilo 80.000 až 120.000 t uhlí.
