Pro představu o časovém sledu výstavby hlavních těžních jam a tím i o postupu rozvoje celého ložiska lze uvést následující data zahajování jejich hloubení:
1950 : jáma č. 4, 5, 6, 7
1951 : jáma č. 9, 10, 11
1954 : jáma č. 3a
1955 : jáma č. 11A, 15
1956-58 : 16 (1957), 17, 18, 20, 3C, 22
1961 : jáma č. 25
1965 : jáma č. 13, 19
Nerentabilnost vytěženého příbramského stříbrného ložiska neposkytovala od roku 1910 perspektivu pracovních příležitostí. Proto řada obyvatel hledala obživu v jiných krajích. Tím nastal odliv obyvatel z města Příbrami jinam. Pro srovnání v roce 1910 měla Příbram 18 767 obyvatel a v roce 1950 pouze 12 445 obyvatel. Funkcionářům města bylo vytýkáno, že záměrně brání v rozvoji průmyslu, který by vzal městu charakter tichého výletního, poutního a školského střediska. Rozvoj města a regionu započal od roku 1948 a pokračoval až do roku 1991 vlivem intenzivní těžby uranové rudy z příbramského uranového ložiska.
V roce 1948 byly založeny první šachty (1,2,3). V tomto a následujícím období bylo vybudováno sídliště Stalingrad, finské domky a ubytovny v drkolnovské části Zdaboře.
Potřeba dalších pracovních sil pro rozvoj těžby uranu v Příbrami si vyžádala systém organizovaného náboru pracovníků. V roce 1952 bylo rozhodnuto o výstavbě sídliště Příbram VII v katastru Březových Hor v rozsahu 3 000 bytových jednotek, velkého kulturního domu, dvou osmiletek, jedenáctiletky, čtyř mateřských škol, trojích jeslí, lázní s plaveckým bazénem a velkým sportovním areálem. Ani to nebylo posledním slovem o velikosti příbramského sídliště pro potřeby zaměstnanců uranových dolů. Dále byla prováděna rozsáhlá bytová výstavba včetně komplexního občanského vybavení na Dobříši a v Milíně. Ze strany uranových dolů byla podporována i individuální výstavba (rodinné domky v Příbrami a okolí a bytová družstva). Byl vybudován rekreační areál Nový rybník. Kromě výstavby a rozšiřování sídliště Příbram VII byla prováděna rozsáhlá výstavba bytů a obslužnosti na Zdaboři, Drkolnově, Rynečku a Plzeňské ulici. Rychle se rozšiřující těžba provozovaná neobyčejným tempem, se stala hybnou pákou rozvoje města i regionu. V krátké době vzniklo několik desítek šachet, úpravna rudy, stavební závody, dopravní závod, rozsáhlé pomocné provozy s množstvím pracovních příležitostí.
Výjimečně postavení podniku a možnosti vyšších výdělků, přidělení státního bytu či podpora individuálního získání bytu přivedlo do města a jeho okolí velké množství brigádníků, ze kterých se postupně stávali stálí zaměstnanci a obyvatelé Příbrami a okolí.
Nutno připomenout, že vedle prudkého nárůstu kvantity obyvatelstva měl tento nárůst i hodnotu kvalitativní. Ztrojnásobení počtu obyvatelstva Příbrami mělo za důsledek i podstatné snížení věkového průměru. Věkový průměr byl v roce 1980 34,7 roku a v roce 1991 35,8 roku a udělal z poklidného města důchodců město nejmladší ze všech okresů středočeského kraje.
Vývoj stavu zaměstnanců (pracovních příležitostí) při těžbě uranové rudy v Příbrami:
v roce 1948 65 zaměstnanců
v roce 1951 1 563 zaměstnanců
v roce 1958 9 415 zaměstnanců
v roce 1968 8 094 zaměstnanců
v roce 1978 7 222 zaměstnanců
v roce 1988 5 224 zaměstnanců
v roce 1991 1 783 zaměstnanců
Pro zaměstnance končící práci při těžbě uranu byl postaven nový strojírenský závod v Příbrami.
Zastavení těžby uranové rudy a následná likvidace dolů znamenal pro celý region velkou ztrátu pracovních příležitostí. V likvidaci dolů lze spatřovat pouze jeden aspekt, a to minimalizaci negativních vlivů, vzniklých působením těžby uranu na krajinu.
Z objektů ve vlastnictví s.p. DIAM0 nebyl zatím žádný zařazen do seznamu kulturních a technických památek.
