Úvod Báňské záchranářství Kyslíkový dýchací přístroj Dräger BG 174

Kyslíkový dýchací přístroj Dräger BG 174

3517
0
BG-174

Kyslíkový dýchací přístroj Dräger BG 174 je proveden jako boční typ s kombinovaným dávkováním kyslíku (stálá dávka, plicní automat a přídavkový ventil), s regenerací vydechovaného ovzduší alkalickým pohlcovačem o rozměrech 9×18-28.

Základní parametry

Pracovní doba přístroje 4 hod.
Obsah kyslíku v láhvi při 200 kp/cm2 400 l
Redukovaný tlak v systému 4 kp/cm2
Stálá dávka kyslíku 1,5 = 10% l/min.
Maximální dávka plicní automatiky 60 litrů za min.
Maximální dávka přídavkového ventilu 100 litrů za min.
Užitečný obsah dýchacího vaku 6,5 litru
Počáteční proplach kyslíkem 5-7 litru
Činnost plicní automatiky při podtlaku 20-30 kp/m2
Činnost přetlakového ventilu při přetlaku 20-40 kp/m2
Rozměry přístroje  
– výška 485 mm
– šířka 435 mm
– tloušťka 160 mm
Váha přístroje v pohotovostním stavu 12,3 kg

Popis přístroje

Dýchací přístroj BG 174 je dalším zlepšením izolačních dýchacích přístrojů vývojové řady BG, přičemž navazuje na typ BG 172. Hlavní pozornost byla při konstrukci věnována maximálnímu snížení váhy celého přístroje a zlepšení mikroklimatických podmínek v dýchacím okruhu přístroje.

Snížení váhy bylo dosaženo zejména novou koncepcí uchycení všech částí přístroje na profilovanou odlehčenou kostru, čímž odpadla zadní část krytu. Další úsporu představuje nové řešení odlehčeného redukčního ventilu, vypuštění páky plicní automatiky a její nahrazení membránou, ukrytou v jednom celku s přetlakovým ventilem a varovným signálem. Jednoduchá konstrukce dýchacího vaku bez navázání na mechanismy umožnila výběr lehké tkaniny. Snížení váhy rovněž prospělo použití lehkokovové kyslíkové láhve.

Odstraněním zadní části krytu a odsazením pohlcovače bylo dosaženo účelnějšího proudění vzdušin, a tím také lepšího ochlazování pohlcovače při středních teplotách okolního ovzduší (do 30-32 °C). Teplota vdechovaných vzdušin je oproti předchozím typům o 4-5 °C nižší ve čtvrté hodině práce.

Snížení váhy přístroje však také znamená určité ústupky od masivní pevnosti některých detailů, což představuje menší mechanickou odolnost, rychlejší opotřebení a přímo až hodinářskou přesnost sestavy některých částí redukčního ventilu a plicní automatiky. Proto také zavedení přístrojů do provozu znamenalo změnu v organizaci údržby, zejména pokud se týká odbornosti mechaniků a vyžaduje mnohem lepší zacházení od záchranářů, zvláště při lezení v těsných prostorách a při odkládáni přístroje po akci.

Konstrukce jednotlivých prvků přístroje umožňuje rychlou výměnu základních částí bez použití klíčů.

Přístroj je vybaven samočinným proplachem, který se uvádí v činnost otevřením ventilu kyslíkové láhve. Po otevření ventilu proudí kyslík do vysokotlakého vedení, kde se dělí na tři proudy. Jeden vede k manometru, druhý k přídavkovému ventilu, třetí k redukčnímu ventilu. Z redukčního ventilu proudí do komory plicní automatiky, kde je tryska stálé dávky. Membrána plicní automatiky je ovládána podtlakem v dýchacím vaku. V komoře plicní automatiky se působením ovládací páčky postupně zvyšuje dávka kyslíku. Kyslík z přídavkového ventilu proudí z plného tlaku přímo do vstupní trubice mezi pohlcovačem a dýchacím vakem. Do tohoto místa rovněž ústí vývod automatického vstupního proplachu.

Tlakový ventil je gumový a je umístěn v membráně plicního automatu. V membránové komoře je umístěn rovněž nouzový signál.

Výsledky prvních zkoušek

Zkoušky potvrdily, že redukční ventil pracuje bezvadně a dává zatím nejlepší výsledky ze všech známých redukčních ventilů. V rozsahu poklesu tlaku od 200 do 30 kp/cm2 změnilo se stálé dávkování kyslíku o 0,05 až 0,08 litrů za min., a to až při poklesu pod 70 kp/cm2. Plicní automatika začíná pracovat při odsátí asi 6 litrů z uzavřeného okruhu. Podtlak přitom nepřesahuje 30 kp/m2.

Funkce ručního přídavkového ventilu je naprosto spolehlivá od 200 až po 10 kp/cm2 tlaku v láhvi. Stejně tak vyhovující je funkce přetlakového ventilu, který je bezpečně zajištěn gumovým násadkovým ventilkem proti zpětnému nasátí.

Při subjektivních zkouškách, prováděných záchranáři v dýmnici, bylo stanoveno:
— koncentrace kyslíku ve vdechovaných vzdušinách byla v průměru 53,5 % (min. 35 %, max. 64 %);
— koncentrace kysličníku uhličitého ve vdechovaných vzdušinách bvla v průměru 0,056 % (max. 0,21 %);
— teplota vdechovaných vzdušin měřená v přípojce masky byla v průměru 320 °C při průměrné teplotě okolního ovzduší 320 °C;
— relativní vlhkost vdechovaných vzdušin, měřená v přípojce masky, byla v průměru 62.5 % (min. 22 %. max. 96 %), přičemž však v převážné části pracovní doby byla v rozmezí 60—80 %;
— zásoba 400 litrů kyslíku je dostačující pro čtyřhodinovou, středně těžkou práci při objemu plic záchranáře 4-5 litrů.

Dýchací přístroj BG 174 znamenal v záchranářské technice bezesporu velký pokrok, vytvořil zlepšení podmínek pro záchranáře a umožnil i zásahy fyzicky mnohem náročnější.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..